Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1121

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


lonius pověděl králi o penězích, o kterých mu oznámeno bylo, král povolav Heliodora, který byl jeho úřednikem, poslal ho s rozkazem, aby řečené peníze přinesl. 8Tedy Heliodor hned se vypravil na cestu předstíraje, že chce města Célesyrie a Fénicie projeti, v pravdě však aby vykonal, co mu byl král uložil. 9Když však přijel do Jerusalema a ve městě od nejvyššího kněze laskavě přijat byl, vypravoval mu o vyzrazených penězích, vyjevil mu, z jaké příčiny tu jest a vyptával se, má-li se věc skutečně tak. 10Tu mu velekněz oznámil, že jsou to úschovy na výživu vdov a sirotků, 11něco pak ztoho, o čem bezbožný Šimon učinil oznámení, že jest Hyrkana, (syna) Tobiášova, muže velmi vznešeného, všeho pak stříbra že jsou čtyři sta hřiven, a zlata dvě stě. 12Venkoncem že nemůže býti, aby oklamáni byli ti, kteří se svěřili místu a chrámu, který po všem světě ctěn jest pro jeho ctihodnost a svatost. 13Ale on pravil, že to podle toho, jak měl poručeno od krále, vším způsobem musí doneseno býti králi. 14Ustanoveněho dne tedy všel Heliodor (do chrámu), aby věc vyřídil.

Proto bylo nemalé zděšení po všem městě. 15Kněží v kněžském rouše před oltář hodivše sebou vzývali s nebe toho, který o těch úschovách zákon vydal, aby těm, kteří ty věci byli si uschovali, v celosti je zachoval. 16Každý, kdo viděl tvář nejvyššího kněze, ucítil ránu v srdci; neboť obličej a barva na něm změněná ukazovala vnitřní bolest srdce. 17Bylať muže toho truchlivost a hrůza těla sevřela, ze které hledlcím naň patrná byla bolest srdce jeho. 18Lidé houfem z domů se sbíhali aby se veřejně modlili, ježto mělo v potupu přijíti to město. 19Také ženy majíce přepásaná prsa žínicemi po ulicích se sbíhaly; i panny, které (jindy) v ústraní bývaly, vybíhaly k Oniášovi, jiné ke zdem, jiné pak vyhlédaly z oken; 20všecky však spínajíce ruce k nebi modlily se. 21K politování bylo očekávání směsice lidu i velekněze v úzkosti postaveného.

22Ti tedy vzývali všemohoucího Boha, aby svěřené sobě věci těm, kteří (mu je) svěřili, ve vší celosti byly zachovány. 23Heliodor pak chystaje se vykonati, co si byl umínil, byl již sám se (svými) drabanty na tom místě pokladů. 24Ale duch všemohoucího Boha velmi zřetelně se ukázal, takže všichni, kteří se opovážili poslechnouti ho, padše mocí Boží strachem omdleli. 25Ukázal se jim totiž jakýsi kůň, hrozného mající jezdce, nejlepším oděním ozdobený, který úprkem předními kopyty dorážel na Heliodora; ten pak, který na něm seděl, zdálo se, že měl odění zlaté. 26Dále ukázali se také dva udatní jinoši, vynikající silou, výborní krásou a nádherně oblečení, kteří postavivše se u něho s obou stran (ho) mrskali bez přestání mnohými ranami (ho) tepouce. 27Heliodor hned padl na zemi a byl obklíčen velikou mrá-


V. 9. Laskavě přijat byl od velekněze i „od města“ (řec.).

V. 11. Věc nemá se tedy tak, jak bezbožný Šimon byl křivě udal (řec.).

V. 12. „oklamáni“, ošizení a poškození. — „svatost“ : nedotknutelnost.

V. 14. „aby věc vyřidil“ = ohledal (řec.), jakého druhu jsou ty poklady (peníze), aby mohl dáti příslušné rozkazy, kterak mají býti dovezeny do Antiochie.

V. 15. Srv. Ex 22, 6.

V. 19. Podle řec. ženy ve velkém počtu v žinice oblečené apod prsy opásané bylo viděti na ulicích. — Místo „k Oniášovi“ řec. lépe: „k branám“.

V. 24. „duch Boha“ — Bůh duchů, andělů (řec). — Kterak se Bůh ukázal, bude níže podrobněji vyloženo (v. 26).

V. 26. O podobných zjevech andělských srv. Mt 28, 3; Mk 16, 5; Lk 2, 29; 24, 4; Sk 10, 30; Zjev. 10, 1.