Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1120

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


náleží (prvnímu) spisovateli dějin; 32ale tomu, kdo chce výtah podati, dlužno dovoliti stručnost výrazu jakož i vyhýbati se obšírnosti při vypravování událostí. 33Odtud tedy počneme vypravovati; pokud se týče předmluvy, dosti buď na tom, co jsme již řekli; byloť by pošetilé před vypravovánim rozvláčně mluviti, při vypravování samém pak (příliš) stručným býti.


ČÁST PRVÁ: Jak byli Židé pronásledováni

(3, 1—7, 42).

1. Za panování Seleuka IV. (Filopatora)

(3, 1—4, 6).

Seleukus, který poskytoval kdysi náklad na oběti (3, 1—3) byl upozorněn od Šimona, že prý jsou v chrámě jerusalemském poklady, kterými bylo by lze obohatiti pokladnu královskou (3, 4—6). Seleukus uložil Heliodorovi, aby poklady vybral (3, 7—l4a). Všecek Jerusalem hledal pomoci v nebesích (3, 14b—22). Heliodor působením vyšších mocí na prahu zkázy byl zachován tím, že se ho zastal velekněz Oniáš (3, 23—34). Vděčnost Heliodorova (3, 35—40). Oniáš u krále (4, 1—6).


Hlava 3. — 1Když tedy obyvatelstvo svatého města bylo ve všem pokoji, když také zákonů ještě velmi dobře bylo dbáno, ježto Oniáš velekněz byl muž zbožnosti a ducha, majícího v nenávisti všecko zlé, 2stávalo se, že i králové a knížata to místo v největší úctě měli a chrám převelikými dary oslavovali, 3takže i Seleukus, král asijský, dával ze svých důchodů všecky náklady, kterých obětní bohoslužba žádala.

4Tu Šimon z pokolení Benjaminova, ustanoven byv správcem chrámu, usiloval o nějakOu nesprávnost v městě, ve které se mu velekněz protivil. 5Nemoha však nad Oniášem nabýti vrchu přišel k Apolloniovi, synu Tarseovu, který tehdy byl vůdcem Célesyrie a Fénicie, 6a oznámil mu, že jest pokladna v Jerusalemě plná peněz, nesčíslných, že obecní majetek jest nesmírný, takže není úměrný počtu obětí, a že by možno bylo, aby to všecko v moc královu se dostalo. 7Když Apol-


V. 33. „odtud“ od 3. 1.


Hl. 3. — V. 2. „Oniáš“ III., nástupce Šimona II. Viz seznam velekněží v 1. sv. str. 1279. — „to místo“ = chrám jerusalemský. — Josefus Flavius dosvědčuje, že králové egyptští Ptolemeus II., (285—246) a Ptolemeus III. (246—221), jakož i král syrský Antioch III. (223—187) poslali do chrámu jerusalemského vzácné dary.

V. 3. Seleukus, který panoval za velekněze Oniáše III., byl Seleukus IV. Filopator (187—175), syn Antiocha III. (Velikého). — Dokonce i tento panovník poctil dary chrám jerusalemský, který chtěl později vyloupiti. — „všecky“ náklady řečeno jest nadsázkou, jak vyplývá z v. 6. níže. - Titul krále „asijského“ podrželi syrští králové i po Antiochovi III., který byl od Římanů přinucen vzdáti se všeho území před Taurským pohořím.

V. 4. „správcem chrámu“ — nejspíše „agoranomos“, který nakupoval potřeby pro bohoslužby; byl tedy úřadem svým vázán súčastňovati se trhu ve městě; snad měl i nějaké zvláštní výhody na tom trhu; v té příčině — účasti na obecném trhu — vznikla různost mínění mezi veleknězem a chrámovým nakupovatelem. Možno se dohadovaii, že nakupoval příliš draho pro chrám, že se smluvil s dodavateli, aby mu platili „provisi“, že však toho velekněz nechtěl trpěti; Šimon očekával, že dostane od krále velikou odměnu za to, že mu vyzradil nový pramen příjmů (Knabenbauer).

V. 5 n. „vůdcem“ = vojenským guvernérem Fénicie a Célesyrie, ke kterému obvodu patřila tehdy také Palestina. — Ke jménu „Apollonius“ srv. 1 Mach 10, 69.

V. 7. „úředníkem“, snad správcem, jakým byl také Lysiáš (1 Mach 3, 32). — Byl to snad týž Heliodor, který později utratil svého pána Seleuka IV. a snažil se zmocniti se jeho trůnu (Appian).