Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1118

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Pán ty věci a zjeví se velebnost Páně v oblaku jako se byl Mojžíšovi také zjevoval a jako se ukázal, když Šalomoun prosil, aby místo posvěceno bylo velikému Bohu. 9Byltě nadmíru moudrosti obdařen a ve své moudrosti obětoval obět při posvěcení a dokonáni chrámu. 10Jako i Mojžíš modlil se Pánu a oheň s nebe spadlý spálil zápalnou obět, tak i Šalomoun modlil se, i sestoupil oheň s nebe a spálil zápalnou obět. 11Tu řekl Mojžíš: „Protože nebylo snědeno, co bylo za hřích (obětováno), bylo (to) spáleno.“ 12Podobně i Šalomoun po osm dní slavil posvěcení.

13Ve spisech, to jest v pamětech Nehemiášových sepsány jsou (ne jen) věci tytéž, ale také to, že založiv knihovnu shromáždil [z krajin] knihy, také proroků a Davidovy listy královské a (listy) o darech. 14Podobně i Juda všecky ty spisy potracené skrze válku, která nás potkala, shromáždil a jsou u nás. 15Proto žádáte-li těch věcí, pošlete si pro ně posly, kteří by je k vám donesli.

16Hodlajíce tedy slaviti očistu (chrámu) píšeme vám; protož dobře učiníte, budete-li ty dny slaviti. 17Od Boha pak, který vysvo-


V. 9. Místo „Byltě nad míru moudrostí obdařen“ podle řeckého; „Bylo pak také, vypravováno“ v podvržené knize, jmenované výše ve v. 1. 4. — Chrám Šalomounův „byl dokonán“ tím, že byl Hospodinu zasvěcen (Herkenne). Srv. 3 Král 8, 5. 62 n; 2 Par 5, 6; 7, 4n.

V. 10. Srv. Lv. 9, 24; 2 Par 7, 1.

V. 11. nehodí se tu do souvislosti, nehodí se ani na podobnou událost vypravovanou Lv 10, 16 n. Herkenne se domnívá, že v. 11. je zbytek původní delší zprávy, ze které při opisováni zbyl tento nesrozumitelný v. 11.

V. 12. „Podobně“ jako my se chystáme posvěcení chrámu slaviti osm dní. — „Osm dní“ trvala slavnost stánků, podle které byla slavena také očista chrámu, vykonaná od Judy Mach. — Srv. 3 Král 8, 65; 2 Par 7, 9.

V. 13. Podle řec. shromáždil „knihy o králích a prorocích jakož i spisy Davidovy a listy (od) králův o darech svatyni“. — „Paměti Nehemiášovy“ nemohou znamenati kanonickou knihu podle něho nazvanou (2 Esdr), protože v ní není zmínky o tom, že Nehemjáš sebral knihy a založil knihovnu. Paměti, zde uvedené, byla kniha nekanonická (podvržená), která se nás nedochovala. — „věci tytéž“, které byly vypravovány výše 2, 1—12. a snad i to, co bylo podáno již 1, 19—36. — „knihovnu“ posvátnou, chrámovou. — Sbírka těch knih souvisí s Nehemjášovou obnovou bohoslužby, o které byla výše řeč. — Knihovna obsahovala kanonické knihy, ustanovené k předčitání při bohoslužbě, jakož i listiny, týkající se chrámu (Herkenne). — Knihy „o králích“ nebo (podle syrského překladu) lépe „o královstvích“ jsou knihy, jež jmenujeme 3 a 4 Královskou. — LXX jmenovala „knihami království“ naše čtyři knihy Královské. — „Knihy o prorocích“ jsou knihy, vypravující o lidech Božích, kterým se dostalo nadpřirozeného osvícení; ježto někteří proroci, jako na př. Jeremjaš, vypravují také události ze svého života, mohou „Knihy o prorocích“ znamenati také kanonické knihy proroků. — „Knihy Davidovy“ nemůže nic jiného znamenati nežli Žaltář (o jeho rozděleni na knihy viz II. sv. str. 150). — „Listy králův o darech“ věnovaných jerusalemskému chrámu jsou listiny jako na př. 1 Esdr 7, 12 nn. Ty listiny se ztratily, ačkoliv byly chovány V chrámovém archivu,

V. 14. Za pronásledování Antiocha IV. byly hledány a ničeny také posvátné knihy židovské; snadno se domysliti, že byly odcizeny některé z chrámu; ty bylo nyní třeba znovu opatřiti; možno také, že Židé posvátné knihy včas z chrámu vzali a po částech je uschovali, bylo tedy nyni „rozptýlené“ (= „potracené“) spisy, posvátné knihy a listiny, týkající se chrámu znova sebrati, t. j. z úschovy vzíti a do chrámového archivu uložíti. jako Nehemjaš spojil se svou obnovou bohoslužby sbírku posvátných knih, tak učinil později také Juda.

V. 15. Jako mají egyptšti Židé s palestinskými jednotně slaviti svátek posvěcení chrámu jerusalemského, tak mají míti všecky knihy posvátné, aby i v této příčině panovala mezi oběma větvemi dokonalá shoda a jednota. (Herkenne.)

V. 16. opakuje výzvu učiněnou již výše 1, 18.

V. 17 n. „Bůh vysvobodil svůj lid“ z poroby egyptské. — dědictví“ = Palestina. — „Království a kněžství“ = kněžské království, jak bylo