“Tento nápis kázali vrýti do měděných desk a postaviti je! v ohradě svatyně na význačnémv místě; “opis pak toho (nápisu) vložiti do pokladnice, aby jej měl Simon a synové jeho.
3. Činy Šimonovy za Tryfona a Antiocha VII.
(hll 15 n.)
Antioch VII. (Sidetes) potvrzuje Šimonovy výsady staré a nové mu uděluje (15, 1—19). Tryfon v úzkých (15, 10—14). Vyslanci židovští přinášejí Šimonoví list z Říma (15, 15—24). Antioch obléhající Tryfona odmítá pomoc Šimonovu (15, 25—27). Také Šimon zamítá požadavky královy (15, 28—36). Když Antioch pronásledoval poraženého Tryfona, vojevůdce jeho Kendebaios pustošil Judsko (15, 37—41). Byl však od Šimona a synů jeho zahnán na útěk (16, 1—10). Ptolemeus, zeť Šimonův zabíjí svého tchána spolu se svými dvěma svaky, s Matatiášem a Judou (16, 11—17). Jana však marně zabít usiluje (16, 18—22). O Janovi možno se vice dočísti jinde (16, 23 n).
Hlava 15. — 1Král Antioch, syn Demetriův poslal s ostrovů mořských list Šimonovi knězi a knižeti národa židovského i všemu národu 2tohoto znění:
„Král Antioch (vzkazuje) Šimonovi veleknězi a národu žídovskému pozdrav! 3Poněvadž někteří nešlechetníci zabrali království našich otců a já chci zase dobýti království a obnoviti je jako bývalo prve, sebral jsem množství vojska a dal jsem si nadělati válečných lodí; 4a (že) chci vystoupiti na pevninu, abych pomstil se nad těmi, kteří zkazili naši zemi a kteří obrátili v poušť mnoho měst v království mém: 5proto nyní potvrzují tobě (odpuštění) všech dávek, které tobě odpustili přede mnou všichni králové, jakož i kterýchkoli jiných darů (které) odpustili tobě, 6a dovoluji tobě, abys raziti směl vlastni mince ve své zemi. 7Jerusalem budiž svatý a svobodný. Všecka pak zbroj, která zkována jest a pevnosti; které jsi vystavěl, které držíš, ať zůstanou tobě. 8A vše, co dlužíš králi nebo co budoucně mu dlužiti budeš, od této chvíle na všecky časy budiž ti odpuštěno. 9Až pak dobudeme království svého, oslavíme tebe, národ tvůj i chrám slávou velikou, aby zřejmá byla sláva vaše po vší zemi.“
10Léta stého sedmdesátého čtvrtého vtáhl Antioch do země svých otců, i sešla se k němu všecka vojska, takže málo jich zůstalo s Tryfonem. 11Král Antioch stíhal ho, i přibyl do Dory na útěku pomořím. 12Věděl totiž, že se shrnulo (na něho) neštěstí a že ho vojsko opustilo. 13Tu položil se Antioch u Dory se sto dvacíti tisíci bojovníků a osmi
V. 49. „v pokladnici“, klenotnici chrámové (chrámový archív).
Hl 15. - V. 1. Antioch VII., syn Demetria I. a mladší bratr Demetria II., který byl v zajetí Mitridatově (výše 14, 3). — Antioch tento byl vychován v Sidě, městě pamfylském, proto sluje {{{1}}}. — {{{1}}} (Appian). — Antioch potřeboval podpory a proto ji hledal za náhradu také u Židů. Obrátil však hned, jak nabyl názoru, že Šimona jíž nepotřebuje (níže v. 27). '
V. 3. Srv. 10, 61.
V. 7. Srv. 10, 31.
V. 8. „co budoucně mu dlužíti budeš“ t. j. vyjde-li příště na jevo nějaký (starý) dluh.
V. 10. Rok 174 letopočtu seleukovského jest r. 139/8 př. Kr. — „do země svých otců“ do Seleucie přímořské, kam ho byla pozvala královna Kleopatra. Tryfon ze Syrie před Antiochem ustoupil do Fénicie a konečně se zavřel v přímořské pevnosti mezi dnešní Haifou a Kajsarií v místech dnešní Tantury. — „přibyl do Dory“ — Tryfon. — Antioch přibyl do Seleucie a porazil svého soka mezi 21. březnem a 14. říjnem r. 139 (Kugler).
