Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1107

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


List, který poslali Sparťané zněl takto: 20„Spartští vladaři a města (posílají) Šimonovi, nejvyššímu knězi, starším, kněžím i ostatnímu lidu židovskému, (svým) bratřím, pozdrav! 21Poslové, poslaní k našemu národu, oznámili nám o vaší cti a slávě i radosti; radovali jsme se z příchodu jejich. 22To, co pravili, zapsali jsme do usnešení lidu takto: „Numenius Antiochův a Antipater Jasonův, poslové judští, přišli k nám, aby obnovili s námi předešlé přátelství. 23Národ se usnesl, že přijme ty muže slavně a že dá vložiti přepis řečí jejich do zvláštních státních knih, aby byl (tam) na památku národu Sparťanů. Opis toho byl napsán Šimonovi veleknězi.“

24Poté poslal Šimon Numenia do Říma s velikým zlatým štítem vážícím tisíc min, aby upevnil s nimi spolek.

Když uslyšel lid [římský] 25o těchto událostech, řekli: „Jaké poděkování učiníme Šimonovi a synům jeho? 26Neboť on pozdvihl své bratry, zapudil bojem nepřátele Israelovy a (s bratřímir svými) zajistil mu svobodu.“ I napsali to na měděné desky, které postavili na sloupy na hoře Sion. 27Ten nápis zněl takto:

„Osmnáctého dne měsíce elul léta stého sedmdesátého druhého, léta třetího panováni velekněze Šimona v Asaramel 28oznámeno bylo ve velikém shromáždění kněží, lidu, činovníků národa jakož i starších země toto:

Protože bývaly často války v zemi naší, 29Šimon, syn Matatiášův, Jaribovec a bratři jeho vydávajíce se v nebezpečí odpírali nepřátelům národa svého, aby obstála svatyně jejich a zákon; slávou velikou oslavili svůj národ. 30Když sjednotil Jonatas národ svůj a stal se jemu nejvyšším knězem, a když přiřazen byl k lidu svému:
31tu chtěli ne-


V. 20. „{{Prostrkaně|vladaři“, kteří sluli eforové. Království bylo ve Spartě zrušeno tehdy a to již od r. 192., kdy poslední král Pelops byl zabit. — O bratrství Sparťanů se Židy viz 12, 6. 21.

V. 21 n. „Poslové“ Numenius a Antipater zastávali tento úřad již za Jonatana; viz 12, 16.

V. 24. patří za v. 15. — Toliko Numenius je zde jmenován nejspíše proto, že byl prvním a hlavním legátem, kdežto Antipater byl mu podřízen. (Sotva je tu řeč o druhém poselství, které Šimon později snad poslal se zlatým štítem do Říma). — Bývalo všeobecným obyčejem, že panovníci, chtějící obnoviti smlouvu s Římany posílali jim značné dary, zejména zlaté věnce (koruny). — Štít byl náznakem ochrany, kterou Židé žádali a spolu vojenského spolku, který chtěli s Římany obnoviti. — Mna (mina) nevážila všude stejně; mna attická vážila na př. 436 gr; mina syrská 642 gr! Tisíc min bylo by tedy 486 kg, případně 642 kg! Protože by to byla váha na štít zlatý neobyčejně veliká, vykladači se zřetelem na 15, 18. se domnívají, že „vážícím“ jest glosa, a že není tu udána váha řečeného štítu, nýbrž cena. 1 mina řecká měla asi 100 K našich předválečných, měl tedy řečený štít cenu asi 100.000 předválečných našich korun. — Místo nesprávného „římský“ dlužno rozuměti lid židovský!

V. 25. „o těchto událostech“, vypravovaných výše ve v. 16—24. — Místo „synům jeho“ bylo by lépe čísti „a bratřim jeho“.

V. 26. „své bratry“ — Židy. Podle řeckého: „Neboť on, bratří jeho a dům otce jeho upevníli Israele…

V. 27. „elul“ byl náš srpen; 18 elul = 25. srpen (šestý měsíc od nisanu počínaje). Rok 172 letopočtu seleukovského byl r. 141. př. Kr. — O letopočtu vlády Šimonovy srv. výše 13, 41. — V záhadném „v Asaramelu“ nejlépe viděti hebrejský titul Šimonův; „sar ’am el“ t. j. kníže lidu Božího. (Jiní jinak.)

V. 23. O Joaribovcích srv. 2, 1.

V. 30 n. Jonatan „sjednotil“ národ tím, že se postavil po smrti Judově jemu v čelo; srv. 9, 28nn. — O jeho velekněžství viz 10, 20. — „přiřazen byl k lidu svému“, když byl zabit; viz 12, 48; 13, 23. — O snahách nepřátel po smrti Jonatanově viz 12, 53—13, 2.