Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1106

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

5Mimo všecku svou slávu dobyl ještě Joppe, aby bylo přístavem;
tím učinil průchod ostrovům mořským.
6Rozšířil území národa svého
a opanoval zemi.
7Shromáždil ze zajetí mnohé
a panoval nad Gazarou, Betsurou a hradem;
odstranil z něho nečistoty
a nebyl, kdo by se mu opřel.
8Každý vzdělával svou zemi v klidu;
země Judská vydávala úrody své
a stromy rovin ovoce své.
9Starší sedali všichni na ulicích
a rozmlouvali o blahu země;
jinoši pak obláčeli se nádherou válečného roucha.
10Městům dodával spíže,
činil z nich opevněné bašty,
že bylo jmenováno slavné jméno jeho
do končin země.
11Způsobil pokoj v zemi,
i veselil se Israel veselím velikým.
12Každý sedal pod svým vinným kmenem a fíkem,
aniž koho bylo, kdo by je vystrašil.
13Nebylo na zemi, kdo by proti nim válčil;
králové byli potřeni v ty dny.
14Pozdvihoval všecky ponížené lidu svého,
vyhledával zákona,
vyhladil každého odpadlíka a zločince.
15Svatyni zvelebil
a nářadí svatyně rozmožil.

16Když bylo slyšeti v Římě a až ve Spartě, že jest Jonatas mrtev, zarmoutili se náramně. 17Ale když se dověděli, že se stal Šimon, bratr jeho, nejvyšším knězem místo něho a ten že drží všecku tu krajinu i města v ní, 18psali mu na měděných deskách, aby obnovili přátelství a spojenectví, ve které byli vešli s Judou a s Jonatou, bratřími jeho. 19(Ten list) byl předčítán před shromážděním (lidu) v Jerusalemě.



V. 5. Šimon zjednal obchodníkům z ostrovů moře Středozemního (a Egejského) přístup do Judska přístavem Joppe. — Srv. výše lidový chvalozpěv ke cti Judově (3, 3—9).

V. 6. Srv. 13, 43; 13, 10. 33. 51. 53.

V. 7. O Gazaře viz 13, 43—48; o Betsuře 11, 65; o jerusalemském hradě 13, 49 nn.

V. 9. srv. s Zach 8, 4 n.

V. 12. Srv. 3 Král 4, 25; Mich 4, 4; Zach 3, 10.

V. 14. Srv. 13, 47 n. 50

V. 16 n. Před v. 16. patří v. 24! Šimon oznámil zvláštním poselstvím do Říma (a do Sparty) vypraveným, že Jonatan, dosavadní židovský správce Judska jest mrtev, že on, Šimon nastoupil na jeho místo a žádal, by smlouvy, ve které byli Římané (a Sparťané) vešli s jeho předchůdci Judou a Jonatanem, byly obnoveny. Byltě tehdy obyčej, že králové, spolčení s Římem oznamovali své nastoupení a žádali, aby dosavadní smlouvy trvaly dále, t. j. aby byly obnoveny (Livius, Polybius).

V. 18. „psali mu“ Římané a Sparťané. — Co psali Římané, podáno jest níže 15, 16—24. — Co napsali Sparťané, obsahuje tu v. 20—23.