20Poté táhl Tryton do země, aby jí potřel; točili se cestou, která vede k Adoru; Šimon totiž a vojsko jeho byl jim ustavičně v boku kamkoli táhli. 21Posádka pak hradu poslala k Tryfonovi posly, aby rychle přišel po poušti a poslal jim spíže, 22I vypravil Tryfon všecku jízdu, aby přitáhl (k nim) tu noc; ale napadlo velmi mnoho sněhu; proto nepřišel (ale odtáhl) do Galaadu. 23Když pak se přiblížil k Baskamě, zabil tam Jonatu i syny jeho. 24Poté Tryfon obrátiv se odtáhl domů.
25Tu Šimon poslav pro kosti Jonaty bratra svého, vzal a pochoval je v Modinu, městě svých otců. 26Všichni Israelité oplakávali ho pláčem velikým; kvílili nad ním mnoho dní. 27Šimon pak dal zříditi nad hrobem otce svého a bratří svých vysokou stavbu, aby ji bylo (z daleka) viděti, z kamene hlazeného napřed i vzadu; 28a postavil sedm jehlanů, jeden proti druhému, otci a mateři a čtyřem bratřím; 29okolo nich postavil veliké sloupy a na sloupech zbroj na věčnou památku; a vedle zbroje vytesané lodi, které by viděti bylo ode všech plavících se po moři. 30Takový jest hrob, který udělal v Modinu, až do tohoto dne.
2. Činy Šimonovy za panování Tryfona a Demetria II.
(13, 31—14, 49).
Tryfon zabiv Antiocha zmocnil se vlády (13, 31 n). Šimon opevňuje svou zemi (13, 33). Demetrius poskytuje Židům svobodu (13, 34—40). Zdálo se, že jho pohanské jest odstraněno (13, 41 n). Šimon vyčištuje Gazu (13, 43—48) a jerusalemskou tvrz (13, 49—52), opevňuje chrámovou horu (13, 53), syna svého Jana ustanovuje vůdcem (13, 54). I když byl Demetrius II. uvězněn, Šimonovi dařilo se zachovati národu bezpečnost a blahobyt (l4, 1-15). Šimon obnovuje smlouvy s Římany a se Sparťany (14, 16-24a). Národ provolává Šimona vůdcem a veleknězem na věčné časy (14, 24b—49).
31Tryfon lstivě nakládal s králem — chlapcem Antiochem, až ho zabil. 32I stal se králem místo něho, vstaviv sobě korunu Asie a natropil mnoho zla v zemi.
V. 20. „do země“ = do hor směrem k Jerusalemu. Ježto Šimon ustavičně Tryfona s boku (levého, severního) ohrožoval, nemohl Tryton táhnouti přímou cestou na Jerusalem, ale zahnul na jih po rovině, aby pak dal se směrem východním k Hebronu a odtud teprve na sever k Jerusalemu. Také jiní vůdcově před ním blížívali se k Jerusalemu od „Edomska“ a dobývali Betsury, která jim na cestě od Hebronu k Jerusalemu stála v cestě. — {{{1}}} 2 Par ll, 9. — dnešní ves Dura, 5 km západně Hebronu.
V. 21 n. Jerusalemská posádka nemohla si potravin opatřovati od té doby co ji Jonatan odřízl od světa obchodního. Srv. 12, 36. — „po poušti“ Judské; jízda měla nejspíše objeti hory trčící jihovýchodně Jerusalema, táhnouti až k Jerichu a odtud příkvačiti náhle a neočekávané k Jerusalemu syrské posádce na pomoc. Sníh však ten plán zkazil. Tryfon se rozhodl, že se vrátí domů. Táhl s pěchotou nejspíše po Judské poušti k Jerichu, kde překročil známé brody Jordanu a tak se dostal do „Galaadu“.
V. 23. Baskama bývá ztotožňována s Tell-Bázúk severovýchodně jezera Genesaretského. — Místo „i syna jeho“ řecké znění praví, že „byl tam pohřben“ Jonatan.
V. 25. Modin jmenován 2, 1.
V. 28. „postavil“ na tu vysokou budovu (v. 27). — Sedmá pyramida měla býti postavena pro Šimona, který tím vyslovil přání, aby pohřben byl také v rodinné hrobce.
V. 29. Zbraně a lodi z kamene vytesané a na sloupech upevněné byly na památku vítězných bojů Machabejských, za kterých se zmocnili zbraní i lodí. (Srv. 10, 76; 12, 33; 14, 5.)
V. 30. Jako spisovatel inspirovaný 1 Mach svědčí, že hrobku řečenou za jeho dob bylo ještě viděti, tak píše i Jos. Flavius, ano i Euseb. Guerin se domnívá, že
