Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1102

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


ČÁST ČTVRTÁ: Činy Šimonovy

(12, 53—16, 22).

1. Činy Šimonovy za vlády Antiocha VI. (Dionysa)

(12, 53—13, 30).

Zatím co pohané Židům ukládali a Tryfon verboval vojsko (12, 53—13, 1), Šimon byl zvolen za vůdce (13, 2—9). Opevnil Jerusalem a Joppe (13, 10 n). Tryfonovi odevzdal mnoho peněz jakož i syny Jonatovy (13, 12—19). Tryfon nepořidiv pobil syny Jonatovy a odtáhl (13, 20—24). Šimon zařizuje rodu svému v Modinu hrobku, dává pochovati Jonatu (13, 25—30).


53Všichni národové, kteří byli vůkol nich, hledali je potříti, neboť si (v duchu) řekli: 54„Nemají vůdce ani pomocníka; proto nyní bojujme proti nim a vyhlaďme z lidí památku jejich!“

Hlava 13. — 1Šimon uslyšev, že sebral Tryfon veliké vojsko, aby vtrhl do Judska a potřeí je, 2a vida, že se lid třese a bojí, vypravil se do Jerusalema, shromáždil lid 3a napomínaje jich řekl: „Vy víte, jak veliké věci činili jsme pro zákon a pro svatyni, já, bratři moji a dům otce mého, a jakých svízelů jsme zakusili. 4Proto zhynuli všichni bratři moji, k vůli Israelovi, a zůstal jsem já sám. 5Nyní však odstup to ode mne, abych šetřiti měl života svého v kterýkoli čas soužení; nejsemť lepší nežli bratři moji. 6Pomstím tedy národ svůj, svatyni, jakož i dítky naše a ženy; neboť sebrali se všichni národové, aby nás ze zášti potřeli.“ 7Duch, všeho lidu, jak uslyšel tyto řeči, rozpálil se 8a odpověděl hlasem velikým toto: „Ty jsi vůdcem naším místo Judy a Jonaty bratra tvého; 9bojuj boj náš a všecko, cokoli řekneš nám, učiníme!“ 10Tu sebrav všecky muže schopné boje pospíšil si, aby dokonal všecky zdi Jerusalema a ohradil jej vůkol. 11Jonatu pak, syna Absalomova, a s nim dostatečné vojsko poslal do Joppe, a (ten) vyhnav tamní obyvatelstvo, zůstal tam sám.

12Tryfon hnul se od Ptolemaidy s vojskem velikým, aby vtrhl do Judska a Jonatu měl s sebou zajatého. 13Šimon položil se (táborem) v Addus proti rovině. 14 Tryfon zvěděv, že Šimon nastoupil místo Jonaty bratra svého, a že se chce s ním utkati v boji, vzkázal mu po poslech: 15„Pro peníze, které dluhuje Jonatas bratr tvůj do královské pokladny z úřadů, jež mu byly svěřeny, držíme ho v zajetí. 16Nyní tedy pošli sto hřiven stříbra a dva syny jeho do zástavy, aby propuštěn jsa neodpadl od nás — a propustíme ho. 17Šimon pochopil, že lstivě mluví s ním, přece však rozkázal dáti stříbro a chlapce, by neupadl do nepřátelství velikého u lidu israelského, který by řekl: 18„Ze neposíal jemu stříbra a chlapců, proto zahynul (Jonatas).“ 19Poslal tedy chlapce a sto hřiven; ale on selhal a nepropustil Jonaty.



Hl 13. — V. 2. Šimon byl dosud na (rovině) Šefele (12, 38).

V. 3 n. Srv. 2, 17; 6, 43; 9, 18. 38. 42. — Šimon se také (mylně) domnívá, že Jonatan jest mrtev.

V. 10. Srv. 12, 36.

V. 11. Jonatan Absalomův rozmnožil tak posádku, kterou tam byl položil Šimon již prve 12, 33, — Město mělo pro Židy veliký strategický význam.

V. 13. Addus-Adiada. Viz 12, 38.

V. 15 n. 0 úřadech Jonatanových srv. 11, 57. — „propuštěn jsa“ Jonatan.

V. 19. „selhal“ tvrzením, že neslibil Jonatana propustit.