Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1097

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


drově; ten vida, že všecko vojsko repce proti Demetriovi, odebral se k Emalchuelovi, Arabovi, který vychovával Antiocha, syna Alexandrova, 40a naléhal na něho, aby mu ho vvdal, aby se stal králem místo svého otce; oznámil mu také, co učinil Demetrius a že vojska jeho mají jej v nenávisti. Zůstal tam dlouho.

41Tu poslal Jonatas ke králi Demetriovi, aby odvolal posádku s jerusalemského hradu a z (ostatních) pevností, neboť ustavičně přepadali Israele. 42Demetrius vzkázal Jonatovi toto: ‫„‬Nejen to učiním tobě a národu tvému, ale slavně zvelebím tebe i národ tvůj, jak se naskytne příležitost. 43Protož nyní dobře učiníš, pošleš-li mi muže na pomoc, neboť odpadlo ode mne všecko vojsko mé.“ 44Poslal mu tedy Jonatas tři tisíce udatných mužů do Antiochie; když přišli ke králi, byl potěšen král z příchodu jejich.

45Tu shluklo se z měšťanů sto dvacet tisíc mužů a chtěli krále zabíti. 46Král utekl do paláce; obyvatelé města však osadili ulice a počali útok. 47Tu povolal král Židy na pomoc; (ti) shromáždili se všichni u něho; poté rozptýlili se všichni po městé 48a pobili v ten den sto tisíc lidí; zapálili také město a nabrali mnoho kořisti toho dne; tak vysvobodili krále. 49Vidouce pak měšťané, že vládnou Židé ve městě jak chtějí, zemdleli ve své odvaze a volali prosebně ke králi: 50Podej nám pravici, a nechť přestanou Židé bojovati proti nám a proti městu!“ 5I odhodili svou zbraň a učinili mír. Tu oslaveni byli Židé před obličejem krále a před obličejem všech obyvatelů království jeho; na slovo vzati byli v říši. Navrátili se pak do Jerusalema majíce kořistí mnoho.

52Když seděl (pevně) Demetrius král na trůně království svého, a když země byla pokojná před ním, 53zvrátil všecko, cokoliv byl slíbil a zanevřel na Jonatu; neodménil se jemu podle dobrodiní, která mu byl prokázal, ale sužoval ho náramně.


4. Činy Jonatanovy za panování Antiocha VI. (Dionysa)

(11, 54—12, 52).

Mladistvý král Antioch VI. váží si Jonatana a Šimona (11, 54—59). Jonatan obléhá Gazu a nutí ji k míru (11, 60—62). Čelí vojsku Demetriovu (11, 63 n ). Šimon, bratr jeho dobývá Betsury (11, 65 n). Další vítězné boje Jonatanovy proti Demetriovi (11, 67—74). Jonatan obnovuje přátelské smlouvy s Římany (12, 1—4), se Sparťany, (12, 5—18), jejichžto král Arias I. byl poslal list veleknězi Oniášovi (12, 19—23). Jonatan bojuje dále se zdarem proti Demetriovi (12, 24—30) jakož i proti Arabům (12, 31 n). Šimon, bratr jeho dobývá Joppe (12, 33 n). Jonatan opevňuje Judsko (12, 35—38). Tryfon úskočné jedná s Jonatanem (12, 39—45) a zajímáho (12, 46—48). Žide oplakávají ho, jako by byl již mrtev (12, 49—52).


54Poté však navrátil se Tryfon a s ním Antioch, mladičký chlapec, a prohlásil se králem vstaviv na sebe korunu. 55Všecka vojska, která byl rozpustil Demetrius, shromáždila se k němu a bojovala proti onomu;


V. 41. Násilím nebylo možno hradu se zmocniti (v. 23). — Jonatan využitkoval tíseň, ve které se král octl a král povolil, ježto potřeboval na výsost židovské pomoci.

V. 43. „{Prostrkaně|odpadlo“ = vzbouřilo se proti králi staré domácí vojsko (veteráni), protože je král propustil ze služby (v. 38).

V. 47. Židé, dobře vyzbrojení a ve válečnictví vyškolení, prodrali se zástupem shluklým, špatně a málo vyzbrojeným (v. 51) k paláci, ke hradu královskému; odtud podnikli útok proti shluklému davu a rozprášili jej po městě; pronásledujíce ho rozptýlili se ovšem i sami po ulicích města; celé město tak opanovali.

V. 63. „sužoval ho náramně“ hroze mu válkou, nebudou-li Židé platit všecky daně, které byli dosud jeho předchůdcům platili. (Josef Flav. XIII., 5, 3). —