Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1093

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


s ním. 6Jonatas vyjel tedy se slávou do Ptolemaidy, setkal se s dvěma králi a dal jim mnoho stříbra, zlata a (jiných) darů, i nalezl milost před obličejem jejich. 61I shlukli se proti němu muži jedovatí z Israele, muži nepraví, žalujíce na něho; ale král jich nedbal. 62Ano rozkázal svléci Jonatu z roucha jeho a obléci jej v šarlat. Když se tak stalo, posadil ho král vedle sebe 63a řekl knižatům svým: „Vyjděte s ním do prostřed města a ohlaste, ať žádný nežaluje na něho žádnou věc a nikdo ať ho v ničem neobtěžuje!“ 64Když viděli žalobníci slávu jeho, kterou oni rozhlašovali a jej oděného šarlatem, utekli všichni. 65I zvelebil jej král, zapsal ho mezi první přátele a učinil ho vévodou a místním vladařem. 66Jonatas pak vrátil se do Jerusalema s pokojem a s veselím.

67Léta stého šedesátého pátého přišel Demetrius, syn Demetriův, z Krety do země svých otců. 68Král Alexander uslyšev to, zarmoutil se velmi a vrátil se do Antiochie.

69Demetrius král ustanovil vůdcem Apollonia, který spravoval Célesyrii; (ten) sebrav veliké vojsko přiblížil se k Jamnii a vzkázal Jonatovi, nejvyššímu knězi 70toto: „Ty sám jediný odpíráš nám; a jsem na posměch a na potupu, že ty proti nám moc provozuješ na horách. 71Nyní tedy, doufáš-li v sílu svou, sestup k nám na rovinu a měřme se tu vespolek; nebot na mé straně jest moc válečná. 72Otaž se a zvěz, kdo jsem já a ostatní, kteří jsou mi na pomoc, kteří také praví, že nemůže obstáti noha vaše před tváří naší, neboť dvakráte byli na útěk obráceni otcové tvoji v zemi své; 73a nyní kterak budeš moci snésti jízdu a vojsko tak veliké na rovině, kde není kamene ani úskalí ani útočiště?“

74Když uslyšel Jonatas řeči Apolloniovy, pohnut byl v mysli; i vybral deset tisíc mužů a vytáhl z Jerusalema; Šimon, bratr jeho připojil se k němu, aby mu pomáhal; 75položili se s vojskem u Joppe; zabránili mu však vstoupiti do města; — byla tam totiž posádka Apolloniova — i dobýval ho. 76Tu měšťané přestrašeni jsouce otevřeli mu, i opanoval Jonatas Joppe.

77Uslyšev to Apollonius pojal tři tisíce jezdců a množství pěchoty.



V. 61. Jako kdysi Alcim 7, 25.

V. 63. Srv. Gn 41, 43; Est 6, 11.

V. 65. „vévodou“, vojenským velitelem („stratégos“) — „místním vladařem“ v Judsku.

V. 67. R. 165 letopočtu seleukovského byl r. 148/7 př. Kr. — Tři roky po sňatku s Kleopatrou (v. 57). — Syn Demetria I. (Sotera) byl Demetrius II. Nikator. Justin (35, 2) vypravuje, Že Demetrius I. na počátku války s Alexandrem poslal své dva syny k příteli do Karie (Knidu), aby ušetřeni byli litice válečné a případně aby pomstili otcovu smrt. Starší z nich Demetrius, dospěv a uslyšev o rozmařilosti Alexandrově s pomocí Kreťanů napadl Alexandra.

V. 68. Alexander, který byl zůstal v Ptolemaidě a tam se oddával životu haremovemu, nestaraje se o říši, byl „zarmoucen“, když mu bylo vrátit se do Antiochie, zanechati hýřivého života a věnovati se vážným starostem.

V. 69. K Célesyrii patřila tehdy také Fénicie a Palestina. Královský správce této provincie odpadl od Alexandra a přidal se hned k Demetriovi II. Byl to snad spoluchovanec a přítel Demetria I., drženého jakožto rukojmí v Římě, otce nynějšího nápadníka trůnu Demetria II. (Polybius 31, 19, 6; 21, 2.) — Jamnia jmenována již 4, 15. Ježto byla v území Fílišťanů, možno se domnivati, že také již Filišťané přidali se k Demetriovi II. (Knabenbauer.)

V. 72. „dvakráte“ = ne jednou, vícekráte.

V 75. Jonatan chtěl míti proti Apolloniovi základnu, na níž by měl proti Filišťanům krytá záda. V Joppe sídlili Filišťané.