Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1092

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


placeny budou z důchodu královského. 42Konečně i na stavbu zdí jerusalemských a obvodní ohrady, jakož i na stavbu zdí v Judsku vydáván bude náklad z důchodu královského.“

46Avšak Jonatas a lid slyšíce řeči tyto nevěřili jim a nepřijali jich; neboť vzpomněli si na veliké zlo, které byl učinil (Demetrius) v Israeli a (kterým) je trápil velice. 47Ale oblíbili sobě Alexandra, neboť on jim byl prve mluvil řeči pokoje a jemu pomáhali po všecky dny.

48Král Alexander sebral veliké vojsko a položil se s ním proti Demetriovi. 49Když pak ti dva králové svedli bitvu, uteklo vojsko Demetriovo, i honil je Alexander a nabyl vrchu nad nimi. 50Bitva zuřila náramně až do západu slunce; padl také Demetrius v ten den.


2. Činy Jonatanovy za panování Alexandra I. (Baly)

(10, 51—11, 18)

Když Alexander vešel v přátelství s králem egyptským Ptolemeem VI. (Filometorem) a když byl pojal za choť Kleopatru, jeho dceru, vyznamenal vysoce Jonatana (10, 51—66). Když Demetrius II. (Nikator) válčil proti Alexandrovi, poslán byl na Jonatana Apollonius s velkým vojskem (10, 67—73) Jonatan s bratrem Šimonem oblehají Joppe, dobývají ho a vyhánějí z něho posádku Apolloniovu (10, 74—76). Apollonius poražen (10, 77—87). Jonatanovi dostává se od Alexandra zvláštních poct (10, 88 n). Jonatanovi dostává se uznání také od Ptolemea (11, 1—7), který se smluvil s Demetriem II. proti Alexandrovi (11, 8-18).


51Tehdy poslal Alexander k Ptolemeoví králi egyptskému posly s tímto vzkazem: 52„Poněvadž jsem se navrátil do své říše a zasedl jsem na trůn svých otců, poněvadž jsem se zmocnil vlády a potřev Demetria opanoval jsem naší zemi, — 53svedl jsem bltvu s ním, ve které byl poražen on i vojsko jeho od nás, a dosedli jsme na trůn království jeho — 54proto vejděme nyní spolu v přátelství; dej mi dceru svou za manželku: i budu zetěm tvým a dám dary tobě i jí, hodné tebe“. 55Král Ptolemeus odpověděl takto: „Šťastný den; v němž jsi navrátil se do země otců svých a dosedl jsi na trůn království jejich. 56Proto nyní učiním tobě, oč jsi psal; ale přijeď mi vstříc do Ptolemaidy, abychom se viděli spolu a abych zasnoubll tobě (dceru) jak jsi řekl“.

57I vyšel Ptolemeus z Egypta, on i Kleopatra dcera jeho a přišel do Ptolemaidy léta stého šedesátého druhého. 58Alexander král vyjel mu vstříc, i dal mu Kleopatru dceru svou a vystrojil jí svatbu v Ptolemaidě jak (činívají) králové s velikou okázalostí.

59Tu napsal král Alexander Jonatoví, aby se vypravil na schůzku


věděli také, že neradno věřiti, že jsou ty sliby upřímně míněny; nemohli konečně zapomenouti na vše, co od Demetria zakusili (výše hll 7—9). Proti tomu Alexander jim dosud neublížil, naopak hned jak nastoupil dobře jim činil (výše v. 15—21); Alexander byl zatím také již uznán od Římanů, s nimiž měli Židé smlouvu. (Polybius 33, 16.)

V. 48 n. Justin (35, 1) vypravuje, že došlo ke dvěma bitvám Alexandra s Demetriem; v první zvítězil sice Demetrius, v druhé však štěstí válečné se obrátilo tak, že i sám Demetrius padl (po hrdinném odporu). Padl krátce před nebo po 1. březnu r. 150 př. Kr. — Srv. výše 7, 1. a níže 10, 57.


V. 51. Alexander chce svou moc upevnití politickým sňatkem s Kleopatrou, dcerou egyptského krále Ptolemea VI. (Filometora 180—145). — O tomto sňatku zmiňuje se také Appian (68).

V. 57 n. R. 162 letopočtu seleukovskěho byl r. 151/0 př. Kr. — Alexander přibyl do Ptolemaidy z Antiochie, svého sídelního města.

V. 59. Dary dal také dvořenínům královským (řec.).