Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1090

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


i těm, kteří byli na hradě. 8I báli se bázni velikou, když slyšeli, že mu dal král moc sbírati vojsko. 9Vydáni tedy byli Jonatovi ti, kteří byli v zástavě a navrátil je rodičům jejich; 10Jonatas ubytoval se v Jerusalemě a počal stavěti a obnovovati město. 11Přikázal dělníkům, aby stavěli zdi, a horu Sion vůkol kameny čtverhranými aby ohradili; i učinili tak. 12Cizinci, kteří byli v pevnostech, vystavěných od Bakchida se rozutekli; 13každý opustiv své místo ušel do své země; 14toliko v Betsuře zůstali někteří z těch, kteří byli opustili zákon a přikázání Boží, neboť tam bylo jejich útočiště.

15Když uslyšel Alexander král o slibech, které byl dal Demetrius Jonatovi — vypravovali mu také o bojích a hrdinných činech, jež dokázal on i bratři jeho a o útrapách, kterými trápeni byli — 16řekl: „Zdali najdeme kterého muže takového? Nuže, tedy uděláme ho přitelem a spojencem svým!“ 17A napsav list poslal mu jej; byl tohoto znění. 18„Král Alexander bratru Jonatovi pozdrav! — 19Slyšeli jsme o tobě, že jsi muž vynikající silou a že jsi způsobilý, abys byl přítelem naším; 20nuže tedy, ustanovujeme tebe dnes veleknězem národa tvého, budiž jmenován přítelem královým“ — poslal mu také šarlat a zlatou korunu — „naše zájmy společně s námi na mysli měj a zachovej přátelství k nám!“

21Jonatas oblékl se v roucho posvátné sedmého měsíce léta stého šedesátého v den slavný stánků; a sebral vojsko a nadělal hojnost zbroje.

22Demetrius uslyšev o těch věcech zarmoutil se velmi a řekl: 23„Co jsme to učinili, že předešel nás Alexander, aby si zjednal přátelství Židů k upevnění svému? 24Napiši jim také já slova důtklivá a (poskytnu) důstojenství a dary, aby mi byli na pomoc. 25I psal jim takto: „Král Demetrius národu židovskému pozdrav! 25Že jste nám zachovali smlouvu, že jste zůstali našimi přáteli a nepřidali jste se k nepřátelům našim; slyšeli jsme a radovali jsme se. 27Také nyní setrvejte dále chovajíce k nám věrnost, i odplatime se vám dobrým za to, co jste nám učinili: 28odpustíme vám daně mnohé a dáme vám dary. 29Nyní tedy osvobozuji vás a všecky Židy od daní, odpouštím


V. 11 n. „horu Sion“ = chrámovou. — O městech, jež Bakchides opevnil, viz 9, 50. — O Betsuře srv. 9, 52. — Posádky syrské v řečených pevnostech i na hradě jerusalemském zůstaly.

V. 18. Viz níže v. 25; 11, 30; 12, 6. 20. a jj. - „bratru“ = královskému kolegovi (sobě rovnému). — „Slyšeli jsme“ množné číslo veličenství (pl.-majestaticus).

V. 19 n. „přítelem“ (tajným, dvornim radou). — „šarlat a zlatá koruna“ byly odznaky královské moci veleknězovy. — Velekněžský stolec byl od smrti Alcimovy sedm roků již prázdný (9, 54).

V. 21. Dne 2./3. října roku 153 př. Kr. (2./3. října = 15. den tišri, kdy se počínal svátek stánků).

V. 23. „k upevnění svému“ na trůně.

V. 25. Prvý svůj list poslal Jonatanovi (v. 18). Tento list posílá národu židovskému. Věděl asi, že Jonatan jest již zadán Alexandrovi, dommval se však, že se mu podaří získati pro sebe národ, který přiměje i Jonatana, aby se přidal, k Demetriovi, slibujícímu národu více než Alexander.

V. 28. Jaké dávky Demetrius Židům promine, vypočítávají vv. 29—35. Jaké dary jim uštědří, vykládá v. 36—45.

V. 29 n. „od daní“ osobních (s hlavy Jos. Flav. Starož. XII, 3, 3). — Sůl byla dobývána z vody „Solného“ (Mrtvého) moře. — Poddaní přinášívali svým králům zlaté vínky, věnce, koruny darem; z darů se ieckde vyvinula služebnost; tak i zde. — „tři kraje“ byly: Aferema, Lydda a Ramatem (níže il, 34).