volejte k nebi, abyste byli vysvobozeni z moci svých nepřátel!“ V nastalé bitvě 47napřáhl Jonatas ruku, aby udeřil Bakchida, ale ten se mu uhnul nazpět. 48Tu vskočil Jonatas a ti, kteří byli s ním do Jordanu a přeplavali [k nim] Jordan. 49Ten den padlo na straně Bakchidově tisíc mužů.
I vrátili se do Jerusalema 50a opatřili pevnosti v Judsku: tvrz, která byla v Jerichu, Ammaus, Bethoron, Betel, Tamnatu, Faru a Topo zdmi vysokými, branami a závorami; 51a obsadil je posádkou, aby utiskovali Israele. 52Ohradil také město Betsuru, Gazaru i hrad, a položil do nich posádky a zásoby potravin; 53a vzav syny velmožů krajiny v zástavu, uvěznil je na hradě jerusalemském.
54Léta stého padesátého třetího, měsíce druhého, rozkázal Alcim zbořiti zdi vnitřního (nádvoří) svatého domu a (tím) zkaziti díla proroků; počal také (již) bořiti. 55Ten čas raněn byl Alcim, i překaženo bylo dílo jeho; zavřena byla ústa jeho, poražen byl mrtvicí, že nemohl již promluviti slova aniž učiniti poslední pořízení. 56Umřel pak Alcim v ten čas za velikých bolestí.
57Bakchides vida, že Alcim je mrtev, navrátil se ke králi, i měla země pokoj dva roky.
58Tehdy uradili se všichni nešlechetní a řekli: „Aj, Jonatas a stoupenci jeho v pokoji bydlí bezpečně; nyní tedy přiveďme Bakchida, ať je všecky zjímá jedné noci.“ 59I šli a dali mu (tu) radu. 60Vstal tedy, aby přitáhl s velikým vojskem; a poslal tajně listy stoupencům svým, kteří byli v Judsku, aby jali Jonatu a ty, kteří s ním byli; ale nemohli, neboť oznámen byl jim záměr jejich.
61Jonatas zjímal z mužů krajiny, kteří byli původci nešlechetnosti, padesát mužů a zabil je; 62poté odešel Jonatas a Šimon se stoupenci
V. 45. Jonatan se svými přeplaval Jordan na západní břeh. — „k nim“ jest asi zbytek ze ztracené věty: „(Bakchides a jeho lidé) nepřešli k nim Jordanu“ (řec.).
V. 49n. „vrátili se“ Bakchides a jeho vojsko. — O tvrzi jerišské srv. níže 16, 15. — Emaus jmenován již 3, 40. — Bethoron 3, 16. — Tamnat bylo několik, zde snad možno mysliti na Tamnatu v území Danově, o které viz Jos 15, 10; 19, 43: Sdc 14, l. — {{{1}}} (řecky) jmenováno Sdc 12, 15. — {{{1}}} (řec.) srv. s Jos 15, 53 (et-Taffúh, 7 km západně Hebronu); o jiných místech toho (nebo podobného) jména viz Jos 15, 34; 12, 17; l6, 8; 17, 8.
V. 52 n. Betsur(a) známá pevnost jižně Jerusalema (výše 4, 61. a jj.). — {{{1}}} (výše 4, 15), „hrad“ jerusalemský. — „velmožů“ židovských. — „krajiny“ Judska. - „v zástavu“ = rukojmí.
V. 54. Rok 153 letopočtu seleukovského jest doba od dubna do prosince r. 160 a od ledna do března r. 159 před Kr. — „druhý měsíc“: náš duben až květen roku 160. — Chrám Zorobabelův byl stavěn pod dozorem proroků Aggea a Zacharjáše, byl stavěn podle plánů od Boha vnuknutých (Ex 25, 9; 1 Par 28, 19), nesmělo tedy býti v něm nic značnějšího bouráno. Alcim dal nejspíše odbourati zeď, která dělila nádvoří vnitřní od vnějšího, aby zjednal i lidu přístup do nádvoří, vyhrazeného dosud toliko levitům (zásada demokratická?)
V. 57. Bakchides byl poslán, aby chránil práv Alcimových; když tento zemřel, vyplnil svůj úkol a vrátil se domů (výše 7, 21; 9, 1). Možno, že dostal pokyn z Antiochie od krále, který nemohl nedbati zákroku římského (výše 8, 31 n). Dva roky, t. j. 153 a 154 seleukovského letopočtu (t. j. r. 160/159 a 159/158 př. Kr.)
V. 58. „nešlechetní“ židovští odpadlíci.
V. 59. Bakchides, t. j. Demetrius král mohl se chopiti žaloby židovského poselství a uvésti nepokoje, o kterých podávalo zprávu, za důvod svého zákroku v Palestině, kdyby byl od Římanů k odpovědnosti volán býval. Tím snáze, když Jonatan zabil padesát předních odpadlíků (v. 61).
V. 62. Betbessen (Baithbasi, Béthalagan) bylo nejspíše na poušti Judské (srv. výše v. 33) snad Masada, dnešní el-Sebbe na jihozápadním břehu
