Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1084

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

dalekou a všedše do rady řekli: „Juda Machabejský, bratři jeho a národ židovský poslali nás k vám, abychom vešli s vámi ve spolek a v přátelství, abyste zapsali nás za spojence a přátele své.“ 21Ta řeč se jim zalíbila.

22A takto zněl zápis, který dali napsati na měděné desky a který poslali do Jerusalema, aby tam byl u nich na památku pokoje a spojenectví:

23„Dobře budiž Římanům a národu židovskému na moři i na zemi na věky! Meč a nepřítel daleko budiž od nich! 24Nastane-li válka prve Římanům nebo některému společníku jejich v oboru všeho panství jejich: 25poskytne pomoc národ židovský s veškerou ochotou, jak bude kázati doba; 26a těm, kdo bojovati budou, (Římané) nebudou dávati ani opatřovati potravy, zbroje, peněz, lodí, leda by jinak za dobré uznali Římané; a dbáti budou nařízení jejich nic od nich neberouce. 27Podobně také kdyby národu židovskému nastala prve válka, pomáhati budou Římané z té duše, jak jim doba dopustí; 28avšak těm, kdož budou pomáhati, nebude dodáváno potravy, zbroje, peněz, lodí, leda by jinak za dobré uznali Římané; a dbáti budou (těchto) povinností svých beze lsti. 29V ten rozum učinili smlouvu Římané s národem židovským. 30Kdyby pak po těchto slovech ti i oni chtěli něco k tomu přídati nebo ubrati, ať to učiní podle svého předsevzetí; a cokoli by přidali neb ubrali, pevné bude. 31Také v příčině škod, kterých nadělal jim Demetrius král, psali jsme mu toto: „Proč jsi zatížil tolik jho své na přátelích a spojencích našich Židech? 32Proto, budou-li si zase stěžovati u nás na tebe, zastaneme se jejich spravedlivé věci a bojovati budeme proti tobě na moři i na zemi.“

Hlava 9. — 1Zatím když uslyšel Demetrius, že padl Nikanor a vojsko jeho v bitvě, poslal podruhé Bakchida a Alcima do Judska


V. 21. Římanům bylo jen vítáno míchati se do věcí asijských, podporovati protiváhu Syrské říši pomocí jejích sousedů.

v. 24—26. Bude-li třeba (kdy to usoudí Římané), budou Židé povinni na své útraty vojensky Římany nebo spojence jejich podporovati. — Také Římané a jejich spojenci budou povinni vojensky Židy podporovati, bude-li toho čas žádati; úsudek o tom, zdali okolnosti časové takovou pomoc vyžadují čili nic, zůstavují se Římané (v. 27 n).

V. 28. „dbáti povinností“ budou Římané. — Zdá se, že znění smlouvy jest v. 28. ukončeno. — Prvopis (originál) její byl vystaven na Kapitolu, opis nebo snad lépe řečeno překlad její do řečtiny na pergameně byl poslán do Jerusalema. Co podává v. 30—32. byl buď písemný dodatek ke smlouvě (napsané na kovových deskách) nebo bylo vzkázáno do Jerusalema toliko ústně po židovském poselství (Gutberlet). Také Polybius (3, 61, l) vypravuje, že ještě za jeho dob byly na Kapitolu chovány smlouvy s Puny napsané na kovových tabulkách. (Srv. „zemské desky“.)

V. 30. „podle svého předsevzetí“ t. j. podle obapolné dohody!

V. 31. Prve nežli Demetrius tu pohrůžku — (diplomaticky zákrok, demarš) dostal, byl již do Judska poslal svého generála Bakchida.

Hl 9. — V. 1. Nikanor padl dne 8. března (ve čtvrtek) r. 161. Brzy po této porážce, ne-li již dříve, bylo vypraveno poselství do Říma. — „Zatím“ vztahuje se tedy na čas, kdy poselství se bralo do Říma a tam vyjednávalo. Tehdy mělo Judsko krátký pokoj (výše 7, 50), který porušil Bakchides. Účinků diplomatického zákroku (8, 31) a návratu poselství židovského z Říma Juda se již nedočkal. — „Po prvé“ poslán byl Bakchides s Alcimem podle 7, 8 n. — „pravé křídlo“ jest nejspíše vojsko, které bylo usazeno v jižní (=„pravé“) části Syrie, blízké Palestině. (Podle jiných bylo to jádro syrského vojska.)