Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1083

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

tiocha Velikého, krále Asie, který byl proti nim válku zdvihl, maje stodvacet slonů, jezdce, vozy a vojsko velmi veliké, že porazili a potřeli, 7že ho jali živého a uložili mu, aby dával on i ti, kteří kralovati budou po něm, velikou daň, aby dal rukojmě a aby jim postoupil uložené krajiny, 8Indii, Medii, Lydii; z nejlepších krajin jejich vzavše jim, že je dali králi Eumenovi; 9dále že ti, kteří byli v Helladě, chtěli táhnouti a zhubiti je; ale když tito zvěděli o té věci, 10že poslali na ně jednoho vůdce, že bojovali proti nim, že mnozí z nich padli, ženy jejich a děti že odvedli do zajetí, že zloupivše je ovládli zemi jejich, že pobořili zdi jejich a že je porobili až do tohoto dne; 11i jiná království a ostrovy, které se jim byly někdy postavily na odpor, prý vyhladili a sobě porobili. 12Ale přátelům svým a těm, kteří se byli jim svěřili, zachovali prý přátelství; že prý se zmocnili království blizkých i dalekých, neboť kteříkoli slyšeli jméno jejich, báli se jich; 13kterým chtějí pomáhati, aby kralovali, ti že kralují, kdežto ty, které chtějí, s království svrhují; zkrátka že prý se velmi zmohli. 14A mezi nimi všemi žádný prý nenosí koruny aniž se obléká v šarlat, aby zveleben byl v něm. 15A že prý si sestavili poradní sbor, že se radí každý den tři sta dvacet mužů, ustavičně se radíce o obci, aby co jest slušněho činili; 16a že svěřují jednomu člověku vládu svou na každý rok, aby panoval nad veškerou zemí jejich, že všichni poslouchají jednoho a že není závisti ani řevnivosti mezi nimi.

17I vyvolil Juda Eupolema, syna Jana, syna Jakobova a Jasona, syna Eleazarova, a poslal je do Říma, aby s nimi vešli v přátelství a společenství, 18a aby sňali s nich jho Reků, neboť viděli, že království (ono) si porobuje Israele. 19Vydali se tedy do Říma, na cestu velmi


ztratil prý 50.000 (Livius, Appian a jj.). — „že ho jali živého“ byla pouhá zveličená pověst. — Antiochovi bylo prý uloženo, aby zaplatil 15.000 hriven eubéjských, a to 500 hned, 2 500 až národ římský smír potvrdí a poté po dvanáct roků po 1.000 (Polybius, Appian, Livius, Diodor). — Rukojmí měl dáti 20 — „Indii a Medii“ Antioch sám nikdy neměl, nemohl tedy těchto krajin Římanům postoupití; zde pověst zřejmě přeháněla. — „jim“ Syrům — „jemu“ — Antiochovi III.

V. 9 n. se zmiňuje o válkách Římanů s Řeky. - Juda mohl něco slyšet o Étolech, kteří skutečně se usnesli, že povolají na pomoc Antiocha, aby Řecko vysvobodil. Když pak Kvincius Flaminius, legát římský, volal étolského prétora Damokrita k odpovědností, odsekl prý Damokrit, že Římaně dostanou brzy' odpověď, až se položí Řekové táborem na březích Tibery (Livius). — Ve které válce řádili Římané proti Řekům tak, jak tu pověst (přehnaná) vypravuje, nebo na čem se ta pověst zakládá, nelze říci. O válce Římanů proti spolku achajskému z r. 147 a 146 př. Kr. nemůže zde přesně vzato býti řeči, ježto tehdy Juda již 15 roků byl mrtev. Možno však v. 10. pokládati za vložku spisovatelovu, kterou dodává nový doklad moci římské ne z doby Judovy, ale z doby své („až do tohoto dne“) aniž chce říci, že Juda o tom slyšel! Pověst, která se dostala až k uším Judovým, podává dále v. 11.

V. 14. klade republikánské zřízení římské proti monarchismu asijskému.

V. 15. Pověst, že se radí senát každý den byla právě tak nepřesná jako pověst, že bylo senátorů 320. Senát nezasedal každého dne (Varro) a senatorů bylo za posledních králů a později až do časů Sempronia Grakcha jen 300.

V. 16. Pověst, že Římané svěřují vládu „jednomu člověkovi“ mohla vzniknouti z obyčeje, že smlouvy s cizími národy potvrzovány byly usnesením senátu, jež podpisoval jeho předseda.

V. 17 n. Eupolemos a otec jeho Jan jmenováni jsou také 2 Mach 4, 11. — Místo „Jakoba“ řecké znění má „Akkós“, jméno kněžského rodu, uvedené v 1 Par 24, 10. — {{{1}}}. — „s nimi“ se Židy. — „království“ Řeků, t. j. Syrů. — „viděli“ Římané nemohli neviděti po zprávách židovského poselství…