Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1078

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


s hora a Ind zvíře řídil. 38Ostatek jezdců postavil tu a tam na dvě strany, aby znepokojovali vojska (nepřátelská) polnicemi a shluklé v příslušné houfy aby kryli. 39Jak slunce zasvítilo na zlaté a na měděné štíty, svítily se hory od nich a blýštěly se jako ohnivé pochodně. 40Díl vojska králova rozprostřel se po vysokých horách a jiní po místech nízkých; táhli důvěřivě a spořádaně. 41Všichni obyvatelé země chvěli se od hluku množství, od pochodu zástupů a od hřmotu zbroje; byloť to vojsko velmi veliké a silné.

42Když se Juda se svým vojskem přiblížil k bitvě, padlo z vojska králova šest set mužů. 43Tu Eleazar, syn Saurův, vida, že jedno z těch zvířat oděno jest pancíři královskými, že jest větší než ostatní zvířata, domníval se, že jest na něm král; 44i vydal se, aby vysvobodil lid svůj a dobyl sobě jména věčného. 45Rozběhl se tedy k němu směle doprostřed houfu zabíjeje na pravo i na levo, že padali od něho sem i tam. 46A vlezl slonovi pod nohy, lehl si pod něj a zabil ho; slon pak padl na něho na zemi, že tu zemřel. 47(Židé) vidouce sílu královskou a tlak vojska jeho, ustoupili před nimi.

48Vojska králova táhla tedy proti nim do Jerusalema; vojska králova položila se táborem proti Judsku a proti hoře Sion. 49S těmi, kteří byli v Betsuře, (král) vešel v mír; vytáhli z města, ježto neměli tam potravy jsouce zavření, neboť sobotu měla země. 50Vzal tedy král Betsuru a osadil ji posádkou, aby ji střehli.

51Svatyni oblehal mnoho dní; postavil tam berany, jakož i (jiné) stroje válečné, vrhače ohně, vrhače kamení, vrhače kopí, štíry k metání šípů a praky. 52Pořídili si však také Židé stroje válečné proti strojům jejich a bojovali mnoho dní. 53Ale nebylo spíže v městě, ježto


V. 38. Jízdu postavil Lysiáš, jak bývalo v obyčeji, na obě křídla; úkolem jejím bylo děsiti nepřítele rychlostí, dupotem, troubenim, buditi v jeho řadách zmatek a dále chrániti střed svých, aby nemohli býti napadení z boků.

V. 39. Štíty měděné, t. j. měděnými plechy pobité; štíty „zlaté = zlatem zdobené (měli důstojníci).

V. 43. Místo „syn Saurův“ dlužno čistí Auaran jako výše 2, 5. Auaran mohlo by znamenati „Pícháče“ (Píchala), srv. arabské chauara = píchl. Je to přídomek Eleazara, Judova bratra! (Abel) — Ze zvláštní velikosti slona a z mimořádných ozdob jeho Eleazar vyvozoval (pohřichu mylně), že na něm sedí král. (Antioch V).

V. 45 n. „od něho“=od slona. — Místo „lehl si pod něj“ se zřetelem na některé rukopisy a na 2 Mach 14, 41 lépe překládatí: „nasadil pod ním meč“.

V. 47. „ustoupili“ rozumně podle zásad vojenských; Juda se uchýlil do známých hor a nikoliv do Jerusalema t. j. do opevněného chrámoviště, Sionu (v. 48), aby se tam dal zavříti do pevnosti. Vojsko královo pokud nebylo zaměstnáno dobýváním Betsuru, rozdělilo se na dva díly, jeden položil se na místě blíže neznámém proti „Judsku“, t. j. proti ustoupivšímu vojsku Judovu, druhý pak díl táhl na Jerusalem, aby dobyl hory chrámové.

V. 49. „sobotu měla země“ = byl rok sobotní, kdy měly podle zákona pole zůstati ležet úhorem (Ex 23, 10 n; Lv 25, 4—7). Obhájci Betsury se vzdali vymínivše si svobodný odchod.

V. 51. „syatyni“ = chrám opevněný v Jerusalemě. Srv, 4, 60.

V. 53 n. Židé z pohanstva, t. j. z Galilee a z Galaadu vysvobození, o kterých byla řeč 5, 23. 45, — Výše ve v. 34. bylo řečeno, že syrští vojáci ukázali slonům červenou šťávu z hroznů a moruší; moruše zraje v Palestině v květnu a v červnu, vinná réva v červenci a srpnu, mohly tedy události zde vypravované se sběhnouti v červenci nebo v srpnu r. 163. před Kr. kdyžtě bylo ještě dosti dlouho do konce sobotního roku (do měsíce tišrí r. 163). Juda zvěděl o přípravách králových a o pochodu jeho vojska na jaře nebo v létě r. 163 (150 letopočtü Seleukovců).