Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1077

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

hrad jerusalemský chtějíce ho dobýti a pevnost Betsuru ohradili; 27a jestliže rychle nepředejdeš jich, větší věci nežli tyto činiti budou a nebudeš moci jich se zmocniti.“

28Král se rozhněval, když to uslyšel; svolal všecky své přátele, velitele vojska svého i ty, kteří byli v čele jízdy. 29Ano i z jiných říší a ostrovů mořských přitáhly k němu zástupy žoldnéřů. 30Byl pak počet vojska jeho: sto tisíc pěších, dvacet tisíc jezdců a dvaatřicet slonů, vycvičených k boji.

31Táhli skrze zemi Idumejskou, položili se u Betsury a bojovali (proti ní) dlouho; nadělali také válečných strojů; (Židé však) vypadše spálili je ohněm a bojovali zmužile. 32Juda pak odtrhnuv od hradu hnul vojskem k Betzachaře proti ležení královu. 33Za prvního úsvitu král kázal vojsku hnáti se směrem k Betzachaře; vojska se připravila k boji a polnice zazněly; 34slonům pak ukázali krev z hroznů a z moruší, aby je rozdráždili k boji; 35rozdělili ta zvířata po houfech; při každém slonu stálo tisíc mužů v pancířích ze spojených kroužků a s měděnými přilbami na hlavách; také pět set vybraných jezdců bylo ke každému tomu zvířeti přiřazeno. 36Ti byli (již) před tím tu, kdekoli bylo zvíře; kamkoli šlo, šli a neodcházeli od něho. 37Také pevné dřevěné věže byly na nich, na každém zvířeti kryjící je; a na nich byly přístroje; na každé bylo dvaatřicet silných mužů, kteří bojovali


V. 29. „s ostrovů mořských“ jako s Cypru, Rhodu a Krety atd.

V. 30. Lysiáš shromáždil větší vojsko, ježto slabší bylo již prve od Judy poraženo (4, 28 n) a mohl míti za to, že ani Juda nelení, ale že sbírá vojska nová (5, 20. 23. 45). Hodlal asi Židy napadnouti na několika místech; k tomu však bylo třeba vojsko rozděliti; čím více mělo býti děleno, tím početnější musilo býti. Možno, že jest do počtu ve v. 30. udaného zahrnuto také vojsko, jež Lysiáš sbíral, aby mohl čeliti svému soku Filipovi, případně i proti soku Antiocha Eupatora — proti Demetriovi, snad i proti Římanům, kdyby chtěli vojensky Demetria podporovati (Knabenbauer).

V. 31. Jako již prve 4, 29. tak i tentokráte přitáhlo vojsko syrské od severu až do jihozápadní Palestiny (Edomska) a odtud se otočilo, aby směrem severovýchodním táhlo na pevnost Betsur, která chránila Jerusalem od jihu a byla spolu východištěm výprav zejména proti Edomcům. (4, 61). Jedna cesta, vedoucí z pomořské roviny Filišťanů na cestu, spojující Jerusalem s Hebronem, šla přes Odollam a Charas k Bétsuru (vzdálenému asi 28 km od Jerusalema na jih). Na pahorku zvaném dnes Betsur jsou rozvaliny z pevnosti středověké, nikoli starověké. Starověká pevnost, o které je tu řeč byla nejspíše asi o 5 minut dále na severozápad na pahorku, který dnes sluje Chirbet et—Tabeiqa (Abel). — Juda postřehl, že jeho soukmenovci nemohou pevnosti Betsur uhájiti proti tak velikému množství nepřátelského vojska, proto zastavil dobývání jerusalemského hradu a chvátal Betsuřanům na pomoc. Táhl na jih, zahnul na západ tak, že mu zůstal Betlem na levici a přes el—Chadr přitrhl na pahorek Bét-Zacharjá, vzdálený asi 18 km na jih od Jerusalema a 10 km na sever od Betsuru. Asi kilometr na jih od Bet—Zacharjá na místě, zvaném dnes Ballutat el—Jerza strhla se nejspíše bitva. (Abel.)

V. 33. „král“=Lysiáš jeho jménem.

V. 34. Sloní rádi prý pijí červené víno; ukáže-li se jim toliko a nedá, vzniká v nich šílená vášeň — „Po houfech“, t. j. každému šiku přikázali jednoho slona, který stál v něm jako pohyblivá věž.

V. 36 n. Aby si zvyklo mužstvo na slony a sloni na mužstvo a koně, bylo vše již dávno před výpravou do Palestiny secvičeno. Koně prý nemohou s počátku snésti zápachu sloního (Appian). — Ty věže byly na každém slonu zvláštními přístroji upevněny (řec). Věže „kryly“ vojáky, s nich bojující. — Všeobecně bývá uznáváno, že číslice 32 jest chybně dochována; podle zpráv jiných (Eliana, Livia) bývali totiž na slonu tři bojovníci a jeden vůdce; dlužno tedy místo 32 čistí nejspíše tři (nebo dva). Ind byl nejlepším vůdcem slonů, ježto od mládí byl zvyklý s nimi se zabývati.