Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1076

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

14I povolal Filipa, jednoho z přátel svých, a ustanovil ho nad celým královstvím svým; 15dal jemu korunu, roucho své a prsten, aby vedl Antiocha, syna jeho, a vychoval za vladaře. 16A umřel tam král Antioch léta stého čtyřicátého devátého.


2. Juda za panování Antiocha V. Eupatora

(6, 17-63)

Juda snažil se dobýti jerusalemské tvrze, v níž ležela syrská posádka (6, 17—20). Odpadlíci povolali vojsko Antiocha proti svým bratřÍm (6, 21—27). Královské vojsko přichází se slony k Betsuře (6, 28—30). Židé statečně se drží (6, 31—47). Konečně však Betsura kapituluje (6, 48—50). Za to však syrské vojsko nemohlo dobýti Jerusalema (6, 51—54). Lysiáš chtěje se uhájiti proti Filipovi vešel se Židy v mír (6, 55—61), který však porušil (6, 62), načež vrátil se do Antiochie (6, 63).


17Lysiáš zvěděv, že je král mrtev, ustanovil Antiocha, syna jeho, kterého byl z mládí vychovával, králem, a dal mu jméno Eupator.

18Posádka na hradě obtěžovala lid israelský kolem svatého místa, vyhledávajíc vždycky, jak jim uškoditi a byla pohanům oporou. 19Juda pojal úmysl zahubiti je, i svolal všecek lid, aby je oblehli. 20Shromáždivše se tedy, oblehli je roku stého padesátého; zřídili berany a (jiné) stroje.

21Někteří z obležených unikli a k těm připojilo se několik bezbožníků z Israele; 22odšedše ke králi řekli: „Dokavad nevykonáš soudu a nepomstíš bratří našich? 23My jsme si umínili sloužiti otci tvému, choditi v příkazech jeho a poslušni býti rozkazů jeho; 24naši soukmenovci pro tu věc na nás zanevřeli: kteříkoli z nás byli nalezeni, jsou pobiti a majetky naše jsou rozebrány. 25A netoliko na nás ruku vztáhli, ale i na všecky sousedy naše. 26A hle, oblehají dnes


V. 14. Tento Filip byl snad kdysi správcem Judska (2 Mach 5, 22; 6, 11; 8, 8); Antioch vzal jej později s sebou na výpravu do Persie a nyní ho ustanovuje vychovatelem Antiocha V. a správcem celé říše; tím byl Lysiáš sesazen se svých dvou úřadů, vychovatele korunniho prince a správce západní polovice říše (výše 3, 32 n); byl to trest za Lysiášovy porážky v Palestině.

V. 16. Zemřel mezi 27ým březnem a 4ým dubnem r. 164 před Kr. Viz. níže 2 Mach 9, 1—29.

V. 17. Snadno se dovtípiti, že Lysiáš, se svých úřadů od Antiocha sesazený, nešel ochotně. Aby se udržel, prohlásil syna Epifanova již v únoru r. 164 za „prince regenta“, jehož jménem vládl sám jakožto správce říše veškeré. (Kugler.) Tím byl Filip se svými nároky odbyt. — Když zemřel Epifan, bylo jeho synu, Antiochovi V. teprve 9 (Polybius, Diodor) nebo 12 let (Porfyrius). Také římský senát uznal Antiocha V. za krále nedbav nároků, jež na trůn uplatňoval Demetrius I., syn Seleukův, jemuž po právu trůn patřil. — „Eupator“ pocházející z dobrého otce. Podle Kuglera dokazují astronomické zprávy klínopisné, že Antioch V. byl spoluvladařem svého otce Epifana již od počátku r. 138 (=174/3 před Kr.) až do r. 143 (=169/8 př. Kr) a pravděpodobně opět r. 147 (=166/165 př. Kr.). — Správnější je tedy zpráva Porfyriova, že bylo Antiochovi 12 let, když nastoupil na trůn.

V. 18—63. srv. s 2 Mach 13, 1—26. — O „posádce na hradě“ srv. 1, 36.

V. 20. R. stý padesátý letopočtu Seleukovců jest r. 163/2 před Kr. — Týrání byli Židé od posádky několik již roků, od té doby, co tam byla osazena. Byl-li hrad („Akra“) na jihu hory chrámové, snadno si představiti, že syrští vojáci znepokojovali Židy, ubírajicí se s dary do chrámu.

V. 23. Židovští odpadlíci si umínili sloužiti otci nynějšího krále, t. j. Antiochovi IV., přijmouti mravy pohanské, zanechatí obyčejů náboženství židovského; za tu oddanost králi jsou však od Židů pronásledováni! Jaké to bezpráví! A král nechce se jich ujmouti! Tak dlouho otálí! — Srv. 2, 44.

V. 25. „sousedy“=pohanské národy, které Juda potíral.

V. 26. Betsur(u), město královo (v. 7). Podle řec. stěžují si, že také horu chrámovou ohradili (4, 60; 6, 62).