Hlava 6. — 1Král Antioch přecházel tedy hořejší krajiny; když uslyšel, že jest město Elymais v Persii, slynoucí velikým bohatstvím stříbra a zlata, 2že jest v něm chrám velmi bohatý, a tam že jsou odění zlatá, pancíře a štíty, které (tam) byl zůstavil Alexander Filipův, král macedonský, jenž byl nejprve kraloval v Řecku: 3přitáhl, aby dobyl města a zloupil je; ale nemohl, ježto se o tom dověděli obyvatelé města, 4i povstali k boji a on utekl odtud; odtáhl s velikým zármutkem, aby se vrátil do Babylona.
5I přišel posel oznámiti mu v Perské zemi, že byla na útěk obrácena vojska, která byla v zemi judské; 6že Lysiáš v čele velikého vojska odtáhl zahnán byv od Židů, kteří se zmohli zbrojí, zbožím a množstvím kořisti, nabraným s vojsk poražených; 7že zbořili ohavnost, kterou byl zřídil na oltáři v Jerusalemě, a že svatyni, jak byla prve, obehnali vysokými zdmi, jakož i Betsuru, jeho město.
8Když uslyšel král ty řeči, lekl a pohnul se velice; klesl na lože a upadl zármutkem v nemoc, že se mu nesplnilo, co si byl přál. 9A pobyl tu drahně dnů, neb se obnovoval v něm veliký zármutek. Když soudil, že umře, 10svolal všecky své přátele a řekl jim: „Odstoupil spánek od mých očí, poklesl, padl jsem na mysli z úzkosti; 11myslím si v duchu svém: V jak veliké soužení jsem přišel a v jaké záplavě zármutku jsem nyní, já, který jsem býval dobrotivý a milovaný, dokud jsem moc měl! 12Nyní však se rozpomínám na zlé věci, které jsem učinil v Jerusalemě, z něhož jsem pobral všecko nářadí zlaté a stříbrné, které v něm bylo a poslal jsem hubiti obyvatelstvo judské bez příčiny. 13Poznávám tedy, že proto stihly mě tyto zlé věci, a aj, hynu zármutkem velikým v zemi cizí.“[red 1]
Hl 6. — V. 1 n. O výpravě Antiochově do Persie viz výše 3, 29—31. 37. — Pokus vyloupiti chrám v Elymaidě stal se v lednu r. 164 (Kugler). Svědčí o něm také Polybius (31. 11), Appian (Syr 66) a Porfyrius (u sv. Jer k Dan 11, 44 n). — Elymais byla perská provincie, tedy krajina; slulo tak také město, jak vyplývá z Jos. Flavia (Starož XII 9, 1). To město slulo také Persepolis (2 Mach 9, 2); dlužno je však lišiti od stejnojmenného města (Persepolis), které bylo mnohem jižněji a jehož název Persepolis byl původnější (starší). Město Elymais bylo jen „tak řečené“ Persepolis. Kugler. (Jiní čtou „město v Elymaidě, v Persii“; podle toho nebylo by zde město, o které běží jmenováno, ale toliko udáno, že bylo v perské provincii, zvané Elymais; ta provincie se rozkládala severně Perského zálivu, severozápadně jiné provincie, zvané Persis, západně od provincie Parétacéné, jižně Medie; — „Persie“ znamenalo by tu celou bývalou Perskou říši, ne jen provincii Persis!) — V městě řečeném byl chrám Artemidy (Diany), jak svědčí Polybius a Appian. — O Alexandru Vel. srv.výše 1,1. — „zůstavil“ zasvětiv je řečenému chrámu (jeho božstvu).
V. 3 n. Místo „aby se vrátil do Babylona“ (Kugler) jiní překládají: „a vrátil se do Babylona“ přes Medii; srv. 2 Mach 9. 3 (Knabenbauer, který klade tuto událost do r. 166. před Kr.); v Babylonii prý přezimoval chystaje se na válku proti králi armenskému, kterou počal následujícího jara; po té válce vrátil prý se do Persie a tu se dověděl o porážkách sveho vojska v Palestině v. 5. —
V. 5 n. „v Perské zemi“ na cestě do Babylonie. — O porážce Lysiášově viz výše 3, 32—4, 61.
V. 7. srv. s 4, 43. 60 n.
V. 9. „tu“ v Persii, ve městě Gabai; tak podle Kuglera dlužno opraviti Polybiovo „Tabai“.
V. 11. „dobrotivý“ štědrý až nad míru, t. j. marnotratný.
V. 12. Také Polybius píše (31, 11), že Antioch zemřel „zachvácen byv zuřivostí, jak někteří tvrdí, ježto zlé božstvo ho poděsilo nevídanými zjevy za to, že znesvětil řečenou svatyni“
