Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1074

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


ruce; 51tu zbili všecky pohlaví mužského ostřím meče, vyvrátil je z kořene, vzal si z něho kořist a táhl celým městem po zbitých. 52Poté přepravivše se přes Jordán vtáhli na velikou rovinu před Betsanem. 53Juda pak shromažďoval zůstalé vzadu a dodával síly lidu po vší cestě, až přišli do země Judské. 54I vstoupili na horu Sion s veselím a s radostí a podávali zápalné oběti, protože nepadl z nich žádný dokud se v pokoji nevrátili.

55Za těch dnů, kdy byl Juda a Jonatas v zemi Galaad a Šimon, bratr jeho, v Galilei před Ptolemaidou, 56Josef, syn Zachariášův, a Azariáš, velitel vojska, uslyšev o zdárných podnicích a o bitvách, jež byly svedeny, 57řekl: „Učiňme i my sobě jméno; pojďme bojovali proti pohanům, kteří jsou vůkol nás!“ 58I přikázal vojsku svému a odtáhli k Jamnii. 59Avšak Gorgiáš vytáhl z města se svým mužstvem proti nim do boje. 60Josef a Azariáš byli zahnáni až k pomezí judskému; ten den padlo z lidu israelského asi dva tisíce mužů; lid (israelský) utrpěl velikou porážku, 61protože neposlechli Judy a bratří jeho domnívajíce se, že dokáží rekovných činů. 62Ti totiž nebyli z rodu mužů, skrze které dostalo se Israelovi vysvobození. 63Muži Judovi však byli velmi zvelebeni před veškerým lidem israelským a přede všemi národy, kde slyšeno bylo jméno jejich. 64I sešli se k nim blahopřejíce jim.

65Poté vytáhl Juda a bratří jeho a bojovali s Edomci v jižní zemi; dobyl Hebronu a osad jeho, (zbořil) zdi jeho a věže vypálil vůkol ohněm. 66A hnul se s vojskem, aby táhl do země Filišťanů a prošel Samaří. 67Tehdy padli (také) kněží v boji, kteří chtějíce dokázati rekovnost, vytáhli nesmyslně do boje. 68Juda pak uchýlil se do Azotu, do země Filišťanů, pobořil oltáře jejich a vyřezané bohy jejich spálil ohněm; a pobrav z měst kořist, vrátil se do země Judské.



K v. 51. srv. Dt 20, 10—15; Nm 20, 17; 21, 22. Dobyvše Efronu zanechali další cesty vedoucí k mostu výše jmenovanému a zabočili na jihozápad k Arba’ínu; až se dostali do kotliny Jordanské (Rór). Překročivše Jordan octli se v rovině Beisanské (ne Esdrelonské!). — {{{1}}}. Odtud zbývalo jim do Jerusalema ještě asi 100 km.

V. 53. „zůstalé v zadu“, unavené, nemocné, váhavé, kterým bylo za těžko opustiti nehybný majetek v Galaadu atd. Juda činil tak z pečlivě lásky ke svým soukmenovcům, aby ani jediný z nich nepadl do rukou nepřátelských. Ta snaha se mu také podařiía, jak dokazuje v. 54 (konec).

V. 55. O Josefu Zacharjášovu a o Azarjášovi srv. výše v. 18 n.

V. 58. Jamnia byla jmenována již výše 4, 15. — jde tu o město, které bylo asi 7 km vzdáleno od moře a nikoliv o stejnojmenný přístav!

V. 59 n. Gorgiáš jmenován byl již výše 3, 38; 4, 1. — „k pomezí Judskému“, kde počínaly judskě hory, jež poskytly prchajícím Židům úkrytu.

V. 62. Hasmoneovci vyznamenávali se pokorou, poslušností, horlivostí o čest a slávu Boží a proto jich použila Prozřetelnost k vysvobození národa vyvoleného. Josef a Azarjáš však nebyli ani tělesně ani duchovně příslušníci Hasmoneovců, ježto se prohřešili neposlušností, pýchou a ctižádostí.

V. 65. Starý ten Hebron rozkládal se na západ dnešního, na návrší zvaném dnes er-Rumejde (na němž stojí stará svatyně el-Arba’ín), od něhož nedaleko je pramen 'Ain Džedíde.

V. 66. Místo „Samaří“ dlužno čísti: „Marissou“ (podle Josefa Flavia): O tomto městě viz Jos 15, 44; 1 Par 2, 42; 2 Par 11, 8; 14, 9. Srv. 2 Mach 12, 35.

V. 67. patří nejspíše za v. 61. Buď byl Josef a Azarjáš z kněžského rodu, nebo se k nim někteří kněží připojili, případně radili jim, aby se pokusili o válečné štěstí.

V. 68. Azot — známé město filištínské.