Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1065

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

giáše, muže mocné z přátel králových, 39a poslal s nimi čtyřicet tisíc mužů jakož i sedm tisíc jezdců, aby táhli do Judska a pohubili je podle rozkazu králova. 40Ti táhli s veškerou mocí svou a přišedše položili se táborem u Emaus na rovině. 41Kupci (těch) krajin, zaslechše, co se o nich vypravovalo, nabrali stříbra a zlata velmi mnoho jakož i služebníků a přišli do ležení, aby kupovali syny Israelovy za otroky. K nim připojila se také vojsko syrské a filištínské.

42Juda a bratři jeho vidouce, že se rozmohlo neštěstí, že vojska se kladou táborem v končinách jejich a zvěděvše o slově králově, kterým přikázal záhubu lidu a dokonalou jeho zkázu, 43řekli si vespolek: „Vyzdvihněme ponížený lid svůj, bojujme za svůj národ a svatyni svou.“ 44I sešlo se shromáždění, aby hotovi byli k boji, aby se modlili a vyprosili si milosrdenství a slitování.

45Jerusalem byl liduprázdný jako poušť,
nebyl, kdo by vcházel nebo vycházel z dětí jeho,
a svatyně byla pošlapána.
Cizozemci byli na hradě,
bylo tam sídlo pohanů.
Vzata byla radost Jakobovi,
umlkla tu píštala i harfa.


guvernérem egyptským na ostrově Cypru, ustanoveným od Ptolemea Eupatora, jak svědčí Polybius (27, 12). Odpadl však od něho a přidal se k Antiochovi Epifanovi, který ho ustanovil velícím generálem v Celesyrii a Fénicii (2 Mach 8, 8); tam jest zaznamenáno, že Filip, kterého byl král zanechal v Jerusalemě za guvernéra (2 Mach 5, 22), upozornil listem Ptolemea na nebezpečí, které hrozí od Židů syrskému správci v Jerusalemě a jeho lidem. Snadno se domysliti (Knabenbauer), že Ptolemeus oznámil věc Lysiáši, správci západní polovice říše Syrské, a ten že svěřil výpravu proti „nepokojným“ Židům Ptolemeovi; přidělil mu dva syrské generály, Nikanora Patroklova a Gorgiáše (2 Mach 8, 9). Ptolemeus sám sehnal 20.000 mužů; Lysiáš poslal mu na pomoc druhých 20.000, takže vzrostlo vojsko jeho na 40.000 pěchoty a 7.000 jezdců. Ptolemeus sám nesúčastnil se bitev ponechav všecko Nikanoroví a Gorgiášovi, z nichž každý podnikal válečné kroky se svou armádou na vlastní vrub. (Možno také, že Ptolemeus dostal zprávy od Filipa teprve potom, když mu byl Lysiáš uložil, aby táhl proti Židům. Patrizzi).

V. 40. „Emmaus“ = dnešní ‘Amuás prostřed vozové cesty z Jafy do Jerusalema. — „na roviněSefelské, kde přechází v pohoří Judské. Později slulo to město Nikopolis. Místo bylo velmi dobře voleno. Z roviny mohlo vojsko snáze dostávati potraviny nežli v horách. Odtud bylo lze míti v patrnosti nejdůležitější cesty vedoucí do Jerusalema. Zde nemohlo se opakovati, co bylo potkalo v horách Serona (3, 13—24). Tábor syrský, rozkládající se na výšině, která se na severu skláněla do údolí, zvaného dnes Uádi Selmán, neměl čeho báti se od severu. Za to od jihu bylo návrší ‘amuáské přístupno; Juda využiv té polohy, neblížil se k táboru syrskému od severu, nýbrž od jihu! Nejprve opustili na severu blízký styk s nepřítelem („odpoutali se od něho“) a odebrali se do Masfy. (Níže v. 46 nn.)

K v. 41. srv. 2 Mach 8, 10 nn. — Nikanor byl vyzval obchodníky přímořských měst filištínských, aby se dostavili do jeho tábora, že jim prodá Židy, které zajme podle práva válečného za otroky. — Místo „služebníků“ mají některé rukopisy „provazů“ na svázání otroků, jež hodlali koupiti. — „vojsko syrské“, jež bylo v menších posádkách roztroušeno po Palestině. Srv. l, 36; 2, 44; 2 Mach 8, 6.

V. 45. V Jerusalemě, od Židů opuštěném a od pohanů zabraném, nemožno se shromážditi k modlitbě! — O pošlapané svatyni srv. výše 1, 57. 62. — O „hradě“ jerusalemském viz výše 1, 36. — „Jakobovi“ = Israelovi. — „píšťala a harfa“, která tam kdysi radostně zaznívala. Srv. Jer 30, 19; 31, 4; Zach 8, 5 a jj. — Srv. podobnou píseň lidovou výše v. 3.