Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1064

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

23Když domluvil, udeřil na ně náhle, i potřen byl Seron i vojsko jeho před obličejem jeho. 24A hnal ho cestou bethoronskou až na rovinu; padlo z nich osm set mužů, ostatní pak utekli do země Filištínské.

25I padl strach a bázeň z Judy a z bratří jeho na všecky sousední národy. 26Doneslo se také jméno jeho králi a o bojích Judových vypravovali všichni národové.

27Když uslyšel král Antioch tyto události, popudil se hněvem, i poslal a sebral vojsko všeho království svého, vojsko velmi silné. 28Otevřev pokladnu svou, dal žold vojsku na (celý) rok a přikázal jim, aby hotovi byli ke všemu. 29A vida, že ubylo peněz z pokladů jeho a daně země (že byly) malé pro rozbroje a bídu, kterou způsobil v zemi chtěje odníti práva odvěká — 30bál se, že leckdy nebude míti na vydání a na dary, jaké byl dával štědrou rukou a hojněji udílel nežli králové, kteří byli před ním. 31Jsa mysli velmi zdrcené, umínil si táhnouti do Persie, vybírati daně po krajích a nahromaditi mnoho peněz.

32I zůstavil Lysiáše, muže znamenitého, z rodu královského, aby spravoval věci královské od řeky Eufratu až po Egyptský potok, 33a vychovával Antiocha, syna jeho, dokud by se nevrátil. 34Dal mu polovici vojska se slony a uložil mu (vykonati) vše, co si umínil, zejména v příčině obyvatelstva judského a jerusalemského — 35aby totiž poslal na ně vojsko, aby potřena a zahlazena byla moc israelská i to, co zbývalo z Jerusalema, aby vykořeněna byla památka jejich z toho místa; 36(uložil mu), aby osadil za obyvatele cizince ve všech končinách jejich, aby (těm) rozdělil losem zemi jejich.

37Král pak vzav druhou polovici vojska vytáhl z Antiochíe, města království svého, léta stého čtyřicátého sedmého a přepraviv se přes Eufrat, táhl hořejšími krajinami.

38Lysiáš vybral Ptolemea, syna Doryminova, Nikanora a Gor-


V. 23. Juda se nepochybně na výšinách bethoronských ukryl a nechal nepřátelský předvoj vylézti po příkré cestě výše jmenované, načež náhle na něj vyrazil s hora, zmatek do něho uvedl, obrátil na útěk po srázném svahu do dolního Bethoronu a odtud dále na rovinu, kterou zabírali Filišťané. Srv. Jos 10, 11. — Byl-li zabit také Seron, nebo zachránil-li se útěkem, není jasno.

V. 28. Velkodušnou mrhavost Antiocha IV., která potřebovala mnoho peněz, dosvědčuje také Polybius (26, 10: 31, 3) a Diodor (31, 16).

V. 29. Antioch svým pronásledováním židovského náboženství ochromil všecek život v „zemi“, t. j. v Judsku, také život hospodářský; nedivno tedy že se daně z Judska nescházely. '

V. 31. O té výpravě do Persie srv. 2 Mach 9, 2 n.

V. 32. „z rodu královského“, ježto podle 2 Mach 11, 1 byl královým „sourozencem“, ktezýžto název jest však toliko čestný, nežádající nutně pokrevní příbuznosti (Niese-Knabenbauer)! — „Od Eufratu až po Egyptský potok“ sahala západní polovice veleříše Syrské.

V. 33. Antioch, kterého měl Lysiáš vychovávati, byl potomní Antioch V. Eupator (164—162). — Srv. níže 6, 17. 28n; 7, 2; 2 Mach 13, 1 n. — Také Appian (Syr 46) vypravuje, že výchova Antiocha V. byla svěřena Lysiášovi, kterého jmenuje také Polybius (31, 15. 2n; 31, 19. 2). — Antioch V. byl spoluvladařem svého otce již od r. 174 (ne-li dříve). Tak podle klínopisných památek dokazuje Kugler.

V. 37. „hořejší krajiny“ jsou hornaté země Persie a Medie; také Polybius jmenuje Persii a Medii „horní“ částí říše Syrske (5, 40, 7.) — R. 147 letopočtu Seleukovců bylo devět posledních měsíců r. 166 a první tři měsíce r. 165 před Kristem.

V. 38. Ptolemeus Doryminův bývá právem (?) ztotožňován s Ptolemeem, přijmím „Makronem“ jmenovaným 2 Mach 4, 45; 10, 12. Byl kdysi