Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1063

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


i dařila se spása jeho přičiněním.
7Kyselostí naplňoval mnoho králů,
ale obveseloval Jakoba činy svými,
i bude památka jeho na věky v požehnání.
8 Táhl po městech judských,
vybíjel v nich bezbožníky,
i odvrátil hněv od Israele.
9Proslavil se až na kraj světa
a shromáždil ty, kteří hynuli.

10I sebral Apollonius pohany, to jest ze Samařska vojsko velmi četné, aby bojovali proti Israelovi. 11Avšak Juda, zvěděv to, vytáhl proti němu, porazil ho a zabil. Padlo raněných velmi mnoho, ostatní pak utekli. 12I vzal si s nich kořist; také meč Apolloníův Juda ukořistil a bojoval jím všecky dny.

13Seron, velitel vojska syrského, uslyšev, že Juda sebral tlupu, shromáždění věrných, 14řekl: „Učiním si jméno a proslavím se v království výpravou proti judovi a vojsku jeho, kteří tupi slovo královo.“ 15Připravil se tedy a táhl s vojskem bezbožníků, silných pomocníků, aby se pomstili na synech Israelových. 16Přiblížili se až k Bethoronu. Juda vytáhl proti nim s hrstkou. 17Když viděli, že (to) vojsko táhne proti nim, řekli Judoví: „Kterak bude moci hrstka nás bojovati proti tak velikému a silnému množství, kdyžtě (nad to) my zemdleni jsme dnes hladem?“ 18Juda řekl: „Snadno jest (Bohu) dáti sevříti mnohé rukou nemnohých; a není rozdílu u Boha nebes vysvoboditi mnohem nebo málem. 19Není totiž ve množství vojska vítězství boje, ale s nebe je síla. 20Oni táhnou proti nám s množstvím zpupnosti a bezbožnosti, aby pohubili nás, ženy naše, děti naše, a aby zloupili nás; 21ale my bojovati budeme za životy a zákony své. 22A Pán sám potře je před obličejem našim; vy tedy nebojte se jich!“




V. 7. „mnoho králů“ — Epifana, Eupatora, Demetria I., jak bude níže vypravováno. — „Jakoba“ = Israele.

V. 8. „hněv“ Boží, který dopustil na Israele porobu a pronásledování. Srv. l, 67; 2, 49.

V. 10. „Apollonius“ byl podle všeho čtenářům znám, kdyžtě ho spisovatel blíže neurčuje (Gutberlet); byl nejspíše velícím generálem v Samařsku, o němž se zmiňuje Jos. Flavius ve Starož. XII 7, l. - Bývá ztotožňován s Apolloniem, nejvyšším berním, jmenovaným výše 1, 30; 2 Mach 5, 24. (Mohl by to býti Apollonius Tarseův, jmenovaný 2 Mach 3, 5. 7; 4, 4 nebo Apollonius Mnesteův, jmenovaný 2 Mach 4, 21).

V. 11. „zabil“ Juda sám nebo některý z jeho vojáků.

V. 13. jako Apollonius tak i „Seron jednají na svůj vrub bez zvláštního příkazu králova táhnouti do Palestiny. - Seron byl „velitel vojska syrského“ toliko v Célesyrii (Jos. Flavius) a nikoli nejvyšší velitel (generalissimus) veškeré syrské branné moci!

V. 15. „Připravil se a táhl“ - táhl také Seron (řec) jakoby] již prve táhl Apolloníus, kterému se nebylo podařilo potlačiti „vzpouru“ židovskou. - Nezdržuje se přípravami, jež pokládal za zbytečné, (Seron) sebral vojsko, jež měl po ruce a k němuž se připojili Židé naklonění Řekům, přinucení náboženskou reakcí dáti se na útěk (Abel).

V. 16. Seron přitáhl od severu podél pobřeží až k Lyddě, odkud se dal na jihovýchod po známé cestě vedoucí průsmykem Bethoronským na Jerusalem (o Bethoronu pět hodin na severozápad od Jerusalema srv. Jos 10, 10; l Sam 13, 18). Juda, který se byl skrýval v blízkých horách, dověděv se o příchodu Seronově, obsadil Horní Bethoron (Bét-Urel-fóka), t. j. vysoký pahorek vévodící srázné cestě průsmykem, po které bylo Seronovi do vrchu stoupati.

V. 17. srv. s 2 Mach 5, 27. (O hladu.)