Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1055

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


příslušenstvím, stůl předkladných chlebů, číše, mísy a misky zlaté, oponu, věnce (záslibné) i ozdobu zlatou, která byla v průčelí chrámu, všecko odloupav; 24vzal stříbro, zlato a vzácné nářadí; pobral skryté poklady, které našel; pobrav to všecko odešel domů.

25Pobil mnoho lidí
a mluvil s velikou pýchou.
26I nastal nářek veliký v Israeli,
na každém místě, kde sídlil;
27úpěli knížata a starší lidu,
panny a jinoši chřadli,
ženy pozbyly krásy.
28Každý novomanžel počal naříkati,
a ta, jež seděla v manželské ložnici, plakat.
29Země pohnula se nad těmi, kdož bydlili na ní,
a všecek Jakobův dům oblékl se v hanbu.

30Po dvou letech poslal král nejvyššího berního do měst judských. Přišed do Jerusalema s velikým zástupem 31mluvil k nim na oko blahovolně, i uvěřili mu. 32Náhle pak město napadl, způsobil mu velikou ránu, zhubil mnoho lidu z Israele, 33vzal z města mnoho kořisti, zapálil je, pobořil domy jeho a zdi vůkol; 34ženy a děti odvedli do zajetí a sebrali dobytek.

35Město Davidovo obehnali zdí velikou a pevnou, jakož i věžemi pevnými, i bylo jim za hrad; 36usadili tam plémě hříšné, lidi ničemné, opevnili se v něm, složili tam zbroj a potraviny, snesli kořist z Jerusalema, 37složili ji tam a stali se velikým osidlem.

38Vznikly tím nástrahy svatyni,
(vznikl) nepřítel zlý Israeli (vždycky).


liko kněžím (Ex 25, 31), viz Ex 25, 37; 37, 23. — Také stůl předkladných chlebů byl obložen zlatými plechy (Ex 25, 24; 1 Par 28 16). — „číše“, z nichž bývalo víno v úlitbu přinášeno. — O „miskách“ (kappóth) srv. Ex 25, 29 (hebr); 37, 16. — „zlaté“ byly misky, mísy i číše. — „oponu“, zejména tu, jež dělila svatyni od velesvatyně (Ex 26, 31); srv. níže 4, 51. — „věnce“ dávali zbožní Židé chrámu ze slibu.

K v. 24. srv. 2 Mach 5, 21.

K v. 25. srv. 2 Mach 5, 14. — O zpupných řečech srv. Dan 11, 28. 36.

V. 27. Ženy, oblečené ve (špinavý) smuteční šat jedné, temné barvy, posypané na hlavě a v obličeji popelem, s kšticí neupravenou — skýtaly trapný pohled.

V. 28. Líbánky — vrchol radosti podle názorů starých. Srv. Jer 7, 34; 16, 9; 25, 10 a jj.

V. 29. O národní hanbě mluví také Ž 43, 17; 78, 4; 88, 42; 108, 24; Jer 14, 21.

V. 30. „Po dvou letech“ počítaných od r. 170/169 (=143 e. s.) výše ve v. 21.— Bylo to tedy r. 168/7 před Kr. (=145 éry seleukovské.) — Nejvyšší berní (výběrčí) sluje 2 Mach 5, 24: Apollonius. — „veliký zástup“ čítal 22.000 mužů (2 Mach 5, 24).

V. 34. srv. s 2 Mach 5, 25 n.

V. 35. Kde byl ten to hrad (zvaný „Akra“) jest zavilá otázka místopisu jerusalemského, jež nebyla dosud přesně rozřešena. Pravděpodobně byl na jižním cípu východního pahorku jerusalemského, tedy na jih od pahorku chrámového, kde bývalo „Davidovο město“ (2 Sam 5, 9) a předtím tvrz Jebusanů. (Jiní jinak.) Teprve Šimonovi za 26 let později podařilo se syrské vojsko z ní vypuditi a ji trvale obsaditi (r. 142 př. Kr.) Níže 13, 51.

V. 36· „plémě hříšné“ = posádku pohanskou. Srv. níže 2, 48. 62; 1 Sam 15, 18; Řím 2, 19; Gal 2, 15. — „lidi ničemné“ = židovské odpadlíky.

V. 38. „nepřítel“ = satan. Srv. 1 Sam 29, 4; 2 Sam 19, 23; 3 Král 5, 18.