ných,[1] jež uvádí slovně neb u výtahu. Spisovatel 2 Mach kromě dvou listů položených v čelo knihy užil toliko většího díla Jasonova[2] u výtahu; 2 Mach 2, 20—33.
Všichni vážní dějepisci uznávají velikou dějinnou cenu 1 Mach. I nekatolík Grimm byl nucen doznati, že její zprávy v podstatě souhlasí se zprávami o egyptských a syrských králích, jež nám o nich podávají řečtí a římští dějepisci (Polybius, Appianus, Diodor Sicilský, Livius, Justin); tento souhlas musí nám vštípiti důvěru, že zasluhují víry i ty úryvky 1 Mach, které rozmnožují ostatní naše vědomosti o syrské říši, vzaté z pramenů řeckých a římských. — Ačkoliv spisovatel 1 Mach vypravuje vesměs nestranně, jak se na dějepisce sluší, nezapírá nikde lásky k náboženství a národu svému; toho však nelze zazlívati žádnému dějepisci, píšícímu dějiny své vlasti (Gutberlet).
Také 2 Mach zasluhuje víry, třeba že má její hodnověrnost mezi nekatolíky mnoho protivníků. Mnoho námitek spočívá na nesprávných výkladech těch oněch míst. Viz níže výklad k 2 Mach.
Knihy Mach podávají netoliko vzory hrdinných bojovníků a trpitelů za pravé náboženství, ale obsahují důležité pravdy náboženské, zejména o vzkříšení těl (2 Mach 6, 26; 7, l4 nn), o pomoci, kterou živí mohou prokázati zemřelým (tamže 12, 42 nn), jakož i o přímluvě svatých zemřelých za živé (tamže 15, 14).
List Žid 11, 35 naráží na 2 Mach 6, 19. 28; knihy Mach jsou uváděny jakožto knihy posvátné (na Západě) od Tertuííiana, Cypriana, Hippolyta, Hilara, Augustina, Jer, (na Východě) od Klementa Alex, Origena, Atanáše, Efrema; bývaly také zařazeny v rukopisných biblích mezi ostatní knihy kanonické.
- ↑ Podle 1 Mach 16, 23. byly psané letopisy Jana Hyrkana. Z toho možno se dohadovati, že byly podobné letopisy i o jiných Machabeovcích, kterých mohl spisovatel 1 Mach (a také Jason) použíti. Písemné listiny, kterých spisovatel 1 Mach použil, jsou tyto:
- List Židů zajordanských (5, 10—13),
- Odpověď Římanů (8, 22—30),
- List Alexandrův Jonatanovi (10, 18—20),
- List Demetria I. Jonatanovi (10, 25-45),
- List Demetria II. Jonatanovi (11, 30—37),
- List Antiocha VI. Jonatanovi (11,57),
- List Jonatanův Sparťanům (12, 6—18),
- List krále Ariáše veleknězi Oniášovi (12, 20—23),
- List Demetria II. Šimonovi (13, 36—40),
- List Sparťanů Šimonovi (14, 20—23),
- Nápis ke cti Šimonově (14, 27—47),
- List Antiocha VII. Šimonovi (14, 2—9),
- List konsula Lucia Ptolemeovi (15, 16—21).
- ↑ Jason napsal své dílo řecky kolem r. 150. před Kr.
takovým způsobem vypravování jest nějak ublíženo zdravému pojmu o inspiraci. Neboť jako Bůh může chtíti a skutečně také chtěl, aby inspirovaný spisovatel zaznamenal mravy, domněnky a soudy lidí všelikých věků, tak na základě inspirace nikterak netřeba čekati, že nedostatky lidských vědomosti a mezery budou odstraněny nadpřirozeným zjevením, nejde-li o věci víry a mravů neb o pravdu dějinnou, kterou spisovatel zamýšlí podati a na které spočívá nauka, kterou chce vyložiti (Knabenbauer).
