Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1050

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


ných,[1] jež uvádí slovně neb u výtahu. Spisovatel 2 Mach kromě dvou listů položených v čelo knihy užil toliko většího díla Jasonova[2] u výtahu; 2 Mach 2, 20—33.

Všichni vážní dějepisci uznávají velikou dějinnou cenu 1 Mach. I nekatolík Grimm byl nucen doznati, že její zprávy v podstatě souhlasí se zprávami o egyptských a syrských králích, jež nám o nich podávají řečtí a římští dějepisci (Polybius, Appianus, Diodor Sicilský, Livius, Justin); tento souhlas musí nám vštípiti důvěru, že zasluhují víry i ty úryvky 1 Mach, které rozmnožují ostatní naše vědomosti o syrské říši, vzaté z pramenů řeckých a římských. — Ačkoliv spisovatel 1 Mach vypravuje vesměs nestranně, jak se na dějepisce sluší, nezapírá nikde lásky k náboženství a národu svému; toho však nelze zazlívati žádnému dějepisci, píšícímu dějiny své vlasti (Gutberlet).

Také 2 Mach zasluhuje víry, třeba že má její hodnověrnost mezi nekatolíky mnoho protivníků. Mnoho námitek spočívá na nesprávných výkladech těch oněch míst. Viz níže výklad k 2 Mach.

Knihy Mach podávají netoliko vzory hrdinných bojovníků a trpitelů za pravé náboženství, ale obsahují důležité pravdy náboženské, zejména o vzkříšení těl (2 Mach 6, 26; 7, l4 nn), o pomoci, kterou živí mohou prokázati zemřelým (tamže 12, 42 nn), jakož i o přímluvě svatých zemřelých za živé (tamže 15, 14).

List Žid 11, 35 naráží na 2 Mach 6, 19. 28; knihy Mach jsou uváděny jakožto knihy posvátné (na Západě) od Tertuííiana, Cypriana, Hippolyta, Hilara, Augustina, Jer, (na Východě) od Klementa Alex, Origena, Atanáše, Efrema; bývaly také zařazeny v rukopisných biblích mezi ostatní knihy kanonické.

    takovým způsobem vypravování jest nějak ublíženo zdravému pojmu o inspiraci. Neboť jako Bůh může chtíti a skutečně také chtěl, aby inspirovaný spisovatel zaznamenal mravy, domněnky a soudy lidí všelikých věků, tak na základě inspirace nikterak netřeba čekati, že nedostatky lidských vědomosti a mezery budou odstraněny nadpřirozeným zjevením, nejde-li o věci víry a mravů neb o pravdu dějinnou, kterou spisovatel zamýšlí podati a na které spočívá nauka, kterou chce vyložiti (Knabenbauer).

  1. Podle 1 Mach 16, 23. byly psané letopisy Jana Hyrkana. Z toho možno se dohadovati, že byly podobné letopisy i o jiných Machabeovcích, kterých mohl spisovatel 1 Mach (a také Jason) použíti. Písemné listiny, kterých spisovatel 1 Mach použil, jsou tyto:
    1. List Židů zajordanských (5, 10—13),
    2. Odpověď Římanů (8, 22—30),
    3. List Alexandrův Jonatanovi (10, 18—20),
    4. List Demetria I. Jonatanovi (10, 25-45),
    5. List Demetria II. Jonatanovi (11, 30—37),
    6. List Antiocha VI. Jonatanovi (11,57),
    7. List Jonatanův Sparťanům (12, 6—18),
    8. List krále Ariáše veleknězi Oniášovi (12, 20—23),
    9. List Demetria II. Šimonovi (13, 36—40),
    10. List Sparťanů Šimonovi (14, 20—23),
    11. Nápis ke cti Šimonově (14, 27—47),
    12. List Antiocha VII. Šimonovi (14, 2—9),
    13. List konsula Lucia Ptolemeovi (15, 16—21).
  2. Jason napsal své dílo řecky kolem r. 150. před Kr.