Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1049

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

1 Mach vypravuje příběhy slohem dějepisným, prostým (podobným starším dějepisným knihám S. z.). — 2 Mach vypravuje uměleji, slohem řečnickým, který podává některé události, stručněji vypravovaně již v 1 Mach, podrobněji, aby snáze mohla na ně navázati náboženskomravní poučky a pobídky, ve kterých si libuje. V 1 Mach převládá hledisko dějepisce, ve 2 Mach vystupuje do popředí více hledisko řečníkovo.[1]

Obě knihy udávají sice dějinné údaje podle letopočtu (éry) Seleukovců; 1 Mach však počíná tento letopočet od 1. nisanu tedy od jara r. 312 před Kr., kdežto 2 Mach počíná jej teprve od 1. tišri, tedy od podzima téhož roku. (Tak v nejnovější době také Kugler.[2]

1 Mach zabírá události od nastoupení Antiocha IV. (Epifana), t. j. od roku 175 před Kr. (únor/březen) až do smrti velekněze Šimona (v šebatu, t. j. v době od 6. února do 7. března) r. 135 před Kr., tedy okrouhle 40 roků.[3] — Druhá kn. Mach nevypravuje dějin dále; počínajíc o něco dříve, t. j. za Seleuka IV. (187—175) končí smrtí Nikanorovou, t. j. 13. dnem měsíce adaru (= 8. března) r. 161 před Kr., zabírá tedy události toliko asi 15 roků!

1 Mach zdá se, že byla napsána v Palestině, 2 Mach nejspíše v Egyptě (Alexandrii).[4]

1 Mach byla napsána[5] mezi roky 104—63 (Knabenbauer, Kugler). 2 Mach byla napsána dříve, t. j. nejspíše již r. 125/4 před Kr. neb o něco později.[6]

Spisovatel 1 Mach užil pramenů starších, ústních[7] i písem-

    Z řeckého znění pořízen byl překlad starolatinský, kterého užívala církev latinská od nejstarších dob a kterého užívá dosud, ježto sv. Jer ho neopravil.

  1. 1 Mach používá dějin, aby zachoval příštím věkům památku těch mužů, kteří neobyčejně mnoho vykonali na obranu otcovského náboženství a pro svobodu národa. 2 Mach užívá dějin, aby své čtenáře utvrdil v této otcovské víře a zejména aby přiměl egyptské Židy k návštěvě chrámu jerusalemskěho a k častější účasti na bohoslužbě v něm konané. — Snad že chtěl spisovatel 2 Mach odvrátiti egyptské Židy od návštěvy chrámu proti zákonu v Lentopoli postavenému a zachovati je v jednotě se Židy palestinskými, jejímž výrazem byl jediný chrám jerusalemský. (Sloh 2 Mach podobá se slohu Polybiovu).
  2. Z toho vyplývá, že rok bývá v 2 Mach udán o jednotku menší než v 1 Mach, připadá-li událost do času mezi nisanem a tišrím; jinak bývá číslice udávající rok události v obou knihách stejná. — Srv. 1 Mach 6, 18 nn s 2 Mach 13, 1 nn; srv. 1 Mach 6, 1 nn s 2 Mach 14, 1 nn.
  3. Přípočítáme-li k tomu kratičké údaje o Janu (Hyrkanovi), sahá 1 Mach až do r. 104. před Kr.
  4. Má tedy 1 Mach na zřeteli popředně Židy palestinské, 2 Mach pak Židy egyptské.
  5. Nemohla býti napsána ještě v prvních letech Jana Hyrkana (135—104), kdyžtě se zmiňuje o jeho vládě (16, 23 nn). Po roku 63., kdy byl Pompejus dobyl Jerusalema, nebyl by spisovatel 1 Mach tak přátelsky o Římanech psal, jako píše (1 Mach o přátelskěm spolku s nimi).
  6. Srv. údaj listu 2 Mach 1, 10a.
  7. Z ústního podání váženy jsou zejména číslice udávající počet nepřátelského vojska, jež nebylo lze Židům přesně spočítati, ale odhadnoutí toliko podle oka. Z toho pramene vážil nejspíše číslice také Jason pro své pětidílne dějiny, jejichž výtah podává spisovatel 2 Mach. Ten „podle svého záměru' (2, 28n) ponechává podrobně šetření jednotlivých věcí dějepisci, sobě přičíta snahu dbáti zásad, podle kterých bývá pořizován výtah. Události tedy bere z Jasona, jehož vypravování pokládal za hodné, aby podal z něho výtah svým čtenářům. O těch bojích sotva bylo mnoho a jistých spisů; o mnohých nezbylo bezmála než jakési mlhavě vypravování lidové. Odtud snadno možno vysvětliti zjev, že počet zabitých bývá častěji uváděn týž. Z toho spolu vyplývá, jakým způsobem ona čísla dlužno bráti. Podávají, co lidé tehdejšího věku o řešených bojích soudili. Aniž