Stránka:Bible česká SZ III.pdf/1048

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Machabejský“ (řecky Makkabaios) byl čestný přídomek[1] třetího syna Matatiášova, Judy (1 Mach 2, 4. 66). Aramsky zněl Maqqábaj[2] = ten, který bije jako kladivo (maqqábá) nepřátele. (Srv. Karel „Martel“.) Název „Machabejský“ přešel později na všecky Judovy bratry, t. j. Matatiášovy syny ano i potomky, kteří proti syrským králům neohroženě bojovali, dále na statečně vyznavače israelské víry a mučedníky za ni z těchto (syrských) dob; v tom významu mluvíme o „{{Prostrkaně|sedmi bratrech“ machabejských, o machabejské „matce“ (2 Mach 6, 18—7, 42) a pod. Ježto knihy, které zavírají sbírku kanonických knih biblických, vypravují hrdinné boje „Machabejských“, zejména Judy „Machabejskeho“, slují také „Knihy Machabejských“ nebo „Machabejské“.[3]

Dvě kanonické knihy Mach[4] jsou dvě podobná, avšak samostatná díla, lišící se jazykem, kterým byla původně psána, slohem, úkolem, východiskem letopočtů a rozsahem času, který zabírají, jakož i dobou, kdy a místem, kde byla napsána.

Kdežto 1 Mach byla původně napsána hebrejsky,[5] byla původní řeč 2 Mach řečtina.[6]

  1. Prapraděd Judův, (praděd Matatiášův) slul Asamónaios; podle něho nazývá Jos. Flavius (Starož. XII 6, 1 a jj) rod judův (Matatiášův): Asamónaioi, t. j. Hasmoneovci (Chašmóním).
  2. jiní (Calmet) vykládají tvar z „machbí“ = Hubitel (Ničitel) — Jiní jinak.
  3. Kromě dvou kanonických těchto knih (první a druhé Machabejské) slujl tak dvě knihy podvržené (apokryfy), které bývají číslovány dále jakožto „Třetí“ a „Čtvrtá“ (kniha machabejská). — Třetí kniha Mach vypravuje o pronásledování Židů v Egyptě za Ptolemea IV. Filopatora (221—205); tedy z doby {{Prostrkaně|před Judou Machabejským. Zdá se, že čestný název „Machabejských“ byl později přenesen i na Židy, kteří pro své náboženství trpěli v Egyptě ještě pred „machabejskýmíi“ bojovníky palestinskými. Kniha byla napsána nejspíše r. 70. po Kristu v Egyptě; „zachována jest ve znění řeckém a v překladu do syrštiny a armenštiny. — Čtvrtá kn. Mach dokazuje na příkladě Eleazarově a na vzoru sedmi bratří machabejských, že má v člověku panovati rozum; byla napsána nejspíše v Alexandrii v I. století před nebo po Kristu, aby Židy povzbudlla k zachovávání zákoníku Mojžíšova a k životu zbožnému. Bývala přičítána Josefu Flaviovi.
  4. Kromě jiných společných znaků srovnávají se spisovatelé obou v tom, že často užívají misto „Bůh“ slova „nebesa“ (1 Mach 3, 50. 60; 4 10. 40; 9, 46; 12, 15; 16, 3; 2 Mach 7, 11; 8, 20; 11, 10; 15, 8).
  5. Dokazují to hebraismy, zachované v překladě do řečtiny, který se nám zachoval v LXX, svědčí o tom Origenes i Jer. — Podle Origena 1 Mach slula hebrejský Sarbéth Sarbaneél, t. j. {{{1}}}.
  6. Dokazuje to uhlazená řečtina, prostá hebraismů, kterou psáno jest řecké znění její, složená slova, jakých semítské řeči neznají, jakož i hříčky slov, které nesnadno pokládati za napodobení původního znění hebrejského (neb aramskeho). —