Stránka:Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Třebíči na Moravě.pdf/2

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
274
Basilika Nanebevzetí Panny Marie v Třebíči na Moravě.


hostí tarasovitý květinami ozdobený hřbitov pozemské ostatky zemřelých osadníkův. Kostel není velký, mnohonásobně obnovovaný ale při tom vždycky starý; také chová několik starších náhrobníkův. S výše zámeckého vrchu, k němuž se městys Rosice tulí, pěkná vyhlídka se otvírá. Mezi Rosicí, Oslavany a Ivančici ležel císař Rudolf Habsburský se svými voji, když po osudné bitvě na Moravském poli Moravu navštívil.

Tak zaměstnán vším tím, též zaznamenáváním a kreslením některých částí zpozoroval jsem, že měsíc v podobě srpu na obloze zasvítil a dnešní úloze metu polozil; spěšným krokem šlo to tedy s vrchu dolů, aby po nasycení ducha také tělu poshověl. Ubytovav se v novém hostinci pod moderním nápisem: „Segen Gottes“, pozdravil jsem druhého dne ráno první přívětivé paprsky slunce, prohlédl laskavým zprostředkováním pana železničního ředitele všechny stavby Rosických uhelen, prolézal štolu za štolou, divil se ohromným čerpacím strojům, poděkoval se hornickému úředníku, který mně za průvodce dán byl, uvil sobě malou kytičku ze zdejší horské květeny, připnul ji k svému klobouku, a zcela uspokojen vsedl jsem s pozdravem „Zdař Bůh!“ do čekajícího již poštovského vozu, který mne pak přes lesinaté a polnaté krajiny do Náměště unášel. Kamenný most, r. 1737 přes Oslavu vystavěný, o 7 obloucích a 20 sochami svatých ozdobený, vedle něhož se po pravé straně velký kostel tohoto městysu zdvihá, uvedl mne hned na samé náměstí. Škoda, nebylo mi možno farní kostel navštíviti, a o hradu zdejším jen některé zběžné úvahy učiniti mohu. Hrad strmí na vysokém skalnatém vrchu, jest do čtverhranu na čtyry patra vystavěn, a náleží nyní hraběti Karlu Vilémovi Haugvicovi z Biskupic. Stavba to velikolepá, v 13. století v držení Pernšteinův, potom Templářův, pak v 14. století Boskovicův, kteří prý západní stranu vystavěli. Že i Žerotínové zde vládli a působili, svědčí nápis nad branou:

Joannes Bederici filius, Baro Zierotinius natu maximus, Patriae, sibi, suis et posteritati exstrui curavit, absolutum anno sal. hum. MDLXXVIII;

také druhý nápis ve dvoře:

Namiesti veterem sedem reparavit et auxit hocce Zierotinius jussit habere decus. 1577.

Za hradem začíná velmi rozsáhlá obora. Podrobné popsání Náměště obsahují „Spisy historicko-statistického odboru v Brně“, na něž každého přítele domácích pamětí odkazuji.

Pohodného dne růžový rozmar zkalil se děsivou šedostí, an jsem se večer po přehlídce hradu Náměšťského v další cestu vydal. Když jsem tak sám jeden v poštovském voze seděl, obklíčilo mne brzo zvláštní noční ticho, a s ním rozhostily se také vždy tmavější mraky po celé obloze a stahovaly se hrozebně nad hlavou. Prudký vítr fičel nemile okny kočáru, jednotlivé kapky očekávaného deště dopadaly na krytbu stávajíce se vždy většími, vždy hustšími, a neminula hodina, již se řítila spousta vod s nebe osvěcována plamennými blesky a provázena temným rachotem hromu; — v rozkaceném živlu i ty stromy při silnici skroušeně se skláněly a veliteli přírody svůj hold přinášely. Darmo můj vozka do své poštovské trubky foukal, zvuky její mizely v bouři, a jenom oslepující světlo klikatých blesků objasňovalo po chvilkách nejbližší okolí. Čehož více mi žádati bylo k povzbuzení obraznosti mé? Polibovav sobě za dne v krásách přírody, oddával jsem se nyní vše přemáhajícímu citu, jejž stvořitel ve své velikosti a síle touto bouří ve mně zbudil. —

S takovým průvodem vjel jsem o půlnoci do hostince „u černého vola“ na velkém náměstí v městě Třebíči.

Byl chladný letní ránek, když jsem následujícího dne první kroky své obrátil z města k cíli svého putování, k starému zámku, bývalému Benediktinskému opatství. Strmí na západní straně města na příkrém pahorku na blízku mimo tekoucí Jíhlavky.

Nad branou skví se znak prastarého panského rodu hrabat z Waldšteina; průjezdem vchází se do čtverhraného dvora, jejž zámecké stavby do pravých úhlů ohražují. Rozsáhlá patra, ku kterým se kulatá nárožní věž připojuje a která svým stavitelským slohem původ svůj z nestejných dob prozrazují, obsahují nyní v sobě rozličné byty úředníkův, kanceláře, spižírny a sklepy. Východní stranu dvora ohražuje veliká basilika s přitýkajícím křídlem, v kterém jest vlastní hraběcí příbytek.

V tomto naskytují se následující povšimnutí hodné věci: velká síň s velkými kamennými lvy na pilířích při schodech; na stěnách vymalované erby všech Waldšteinův i jejich manželek, co jich Třebíči vládlo; tančírna, a v ostatních komnatách mnohé velké olejní obrazy ze starších i pozdějších dob, mezi nimi i podobizny údův starožitných rodů pánův z Doubravice a z Waldšteina, ohromný rodokmen pánův z Doubravice, podobizny Albrechta z Waldšteina, vojvody Fridlanského, mnohých císařův z domu Habsburského, kopie „bílé paní“ Berchty Lichtenšteinové z Rožmberka a jejího manžela, podle podobného obrazu na hradě Pernšteině chovaného, podobizna onoho pána z Waldšteina, který králi Přemyslu Otakarovi II. svých 24 synův předvedl, když se r. 1254 na křižáckou výpravu do Prus chystal, konečně rozličné obrazy bitev, ovoce, květin a některé tužkobarevné obrazy z 18. století. Komnaty nemají stejnou výšku a prostrannost, poskytují však z oken překrásnou vyhlídkou jak na město tak na celou dolinu Jíhlavky. Z hraběcího oratoria běží oblouková chodba podle celé lodi kostelní. Nežli se však o kostele zmíním, předešlu, co nám o původu a starších příbězích toho místa známo jest.

Že Třebíč náleží k nejstarších místům v Moravě, nelze pochybovati; starší forma jmena jeho byla Třebeč, jak se v nejstarších pramenech až do konce 13. století jeví. Nejstarší zprávy jsou velmi chudé a zlomkovité, proto že se