Stránka:Bazilika Nanebevzetí Panny Marie v Třebíči na Moravě.pdf/1

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla ověřena
273
Basilika Nanebevzetí Panny Marie v Třebíči na Moravě.



Basilika Nanebevzetí Panny Marie v Třebíči na Moravě.

Sepsal Mauric Trapp.

Sídla knížecí proměněná v sídla pobožnosti vydávají svědectví o mysli ryzím zápalem náboženským nadšené, která nikoli z nádhery ale z pravé lásky pro chválu a oslavu stvořitele všehomíra dílům přepodivného umění dala povstati. A ta díla často ještě pozdní potomky úžasem naplňují, a k nim velitelským hlasem provolávati se zdají: „Za přítomnost musí vám býti náhradou naše minulost.“

Chtěje takový příklad ukázati, uvedu přítele minulosti našeho národu v prostory chrámu, který navštěvovatele svatou hrůzou naplňuje. Jest to bývalý Benediktinský, nyní zámecký chrám Nanebevzetí Panny Marie ve městě Třebíči, v Jíhlavském kraji markhrabství Moravského.

V měsíci srpnu roku lonského putoval jsem do Třebíče, byv rozmanitými pohledy na přírodu a na pomníky moravské minulosti vřele dojat a puzen, vyhledávat místa národními památkami oslavená, ježto posud příliš málo oceňovány byly a veřejnosti neznámy zůstávaly.

Rozkošnou jízdu poskytla mně z Brna do Rosice vystavěná železná dráha. Malé osady s malebnými pahorky, hájinami a nivami, z nichž tu onde kostelní věže své skromné báně znamením sv. kříže ozdobené proti nebeské báni vypínají, a mezi nimiž čilí vesničané po polích pilně pracovali, poskytovaly mému oku ustavičné se měnící obrazy, až parovůz pronikavým hvízdnutím oznámil, že se k Rosickému nádraží blížím. Vytrhnu se z myšlének snivých, vezmu tobolku pod paždí, hůl do ruky, a přemýšlím opouštěje nádraží, mám-li se dnes ještě dále pustiti, aneb zde až do druhého dne zůstati. Slunce již blízké západu oblévalo magickým světlem pěkný Rosický zámek přede mnou a park za ním po rozmanitých pahorcích se rozkládající, jichžto obraz odrážela zrcadlová hladina velikého rybníka až k jejich patám zasahujícího. Zastavím se, nemoha odolati silnému puzení, abych se tím skvostným obrazem nasytil, a zaměřím pak kroky k zámku, k němuž jsem po půl hodince dorazil. Obšírné to stavení, nyní majetnost barona Siny, větším dílem prázdné, vysokými valy obehnané, na kterých živá zeleň bujní, hostívalo někdy hlučný život, pokud ještě v něm slavný Žerotínův rod vládl. Vmyslil jsem se v ony časy, když zde na svém milém sídle věhlasný Karel z Žerotína své dva listy od 12. února a 10. dubna 1607 k svobodnému pánu z Mollartu, důvěrníku arciknížete Matiáše psal, aby tím svému švakru, potom tak slavnému Albrechtovi z Waldšteina k službě při arciknížecím dvoře dopomohl. V neblahých válkách mezi králem Jiřím a Matiášem Uherským darmo se pokoušelo vojsko české r. 1468 o dobytí zámku tohoto. S roztoužeností pohlížel jsem k znaku Žerotínův, který tu stavbu posud zdobí, a obejda celý čtverhran její vešel jsem do parku. Zápas vkusu francouzského a anglického neplodí zde mnoho krásného. Blízko zámku stojí kostel, a vůkol něho