O mši svaté.
I. V Starém Zákoně byly oběti rozličné. Oběť Abelova, jenž obětoval z prvorozených stáda svého, oběť Melchisedechova, kněze Boha nejvyššího, jenž obětoval chléb a víno, a všeliké oběti rozmanitého druhu, jez přinášeli kněží národa Israelského, z počátku ve svatostánku a napotom v chrámě Jerusalémském, jak to zákonem Hospodinovým předepsáno bylo: — ty všecky oběti byly toliko nástinem, předobrazením jediné, pravé, věčně trvající vykupitelské oběti, kterou Ježíš Kristus, vtělený Syn Boží, pravý nejvyšší kněz lidstva, za nás obětoval, an sebe samého z neskončené lásky na smrt vydal, na dřevě kříže svou předrahou krev vycediv, aby zadost učinil za hříchy světa, a nám hříšným zjednal odpuštění, milost Boží a věčné spasení.
Aby však křestané všech věku a po všem světě této vykupitelské oběti účastnými býti, a užitku její v míře nejbohatší sobě přivlastňovati mohli, ustanovil Pán Ježíš před svým utrpením při poslední večeři tajemství Svého nejsvětějšího Těla a nejdražší Krve na památku Svého umu-
