Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/79

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

tam domy nejsou hrady:
dva stěží vlezou v jeden takový,
ni stáť ni seděť nelze pod krovy.“
„Buď tomu tak; než dlužno přiznati,
že rozum nad okurkou takovou se staví,
v níž dva se mohou přece stěsnatí.
Nicméně most náš — zázrak pravý;
pět neudělal po něm kroků člověk lhář,
již loká vodu.
Ač římská okurka tvá divný exemplář…“
„Ty, poslyš!“ skočil v řeč mu lhavý pletichář:
„Nechoďme po mostě, radš pojďme hledat brodu.“