Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/26

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


tam dva, tři šedivé již vlásky prokradly se…
Ó, zle je, všude strasti vznik!
Kdys bez ní společnosť vší prosta byla vnady,
a zástup otroků ji obklopoval všady,
a nyní, ach! ji zvou, by zahrala si v cvik. —
Aj, hrdá panenka již mění zvuk a zvyk,
jí káže rozvaha své uspíšiti vdavky
a vyhnať rozmar vrtohlavky.
Ať děvče na mužské si kosmo pohlídá,
však pro nás srdce jí vždy svoje povídá.
By na samotě zlé věk její nezkysal,
prv nežli odkvetla, ta hrdá krasavice,
hned brala prvního, kdo připlul na udice,
a ráda byla převelice,
že — mrzák si ji vzal.


11. Vlk a Jehně.

Silnému je vždycky slabý vinníkem,
na to v historii příkladů sto žije:
však nepíši historie,
ale bajkovým jsem řečníkem.
V den horký Jehňátko si ku potoku zajde:
a jak již nehoda se najde,
v těch místech kolkolem Vlk těkal hladový.
I spatří Jehňátko, a na kořisť se řítí:
než vzpomenuv, co právní způsob stanoví.