Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/17

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Skříň novou komusi byl zrobil řemesník.
„Toť čisté práce kus.“ tak každý rozumoval,
a pěkné skříni té se zjevně obdivoval.
I vejde v komnatu též mudrc mechanik.
Pohlednuv na skřinku „v tom tajnosť“, řekl potom;
„i zámek schází dílu tomuto.
Však já to odhalím, ba přesvědčen jsem o tom —
no, smíchu nechte! K čemu to?
já tajnosť odkryji; však já to zaonačím,
vždyť v mechanice já přec něco značím.“
Ihned si stoupne ku práci,
skříň na vše strany obrací
a hlavu láme sobě:
tu tiskne na hřebík, tam pero hledal v skobě.
Vše hledí vaň, a leckteří
vrtíce hlavou nevěří,
tam zašeptnou a zde v smích udeří.
Zní v uších jen a hučí:
„Ne tak, ne tu, ne tam“ — jen víc se mistr mučí.
Pot s něho lil; pak ustal konečně,
an lopotil se zbytečně.
Že skříni otevře, se sklamal vyšším cvikem;
skříň otvírá se — jak je zvykem.