Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/32

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

XII.

Ba, oči moje mohou blíž i v dáli
za krásným tvojím obličejem spět,
však nohy dáti nemohou se v let,
by ruce mé tě obě v náruč spjaly.

Duch, dokud vášeň lesk mu nezakalí,
můž’ zrakem volně za tvou krásou v sled
se pustiti, však také touhy vznět
dán tělu není, jež se v křehkost halí