Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/106

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


XLVIII.
2.

Když světu, mně i sobě tebe vzal
pán vzdechů mojich; příroda jež přála,
by mezi námi žil, se studem vzňala
a z lidí každý, kdo to viděl, lkal.

Však nelze, aby vítězem se zval,
že slunce sluncí zhas, neb neskonalá
nad smrtí láska vítězem se stala;
tak žije zde i v středu svatých dál.