16 Jemužto Tobiáš odpověděl: Prosím tebe, pověz mi, z které jsi ty čeledi aneb z kterého pokolení.
17 Jemužto anděl Rafael odpověděl: Na rod-li se ptáš posla, čili toliko na posla, kterýžby šel se synem tvým?
18 Ale abych snad starostliva tebe neučinil: jáť jsem Azariáš Ananiáše velikého syn.
19 Odpověděl Tobiáš: Z velikéko jsi ty rodu; ale prosím nehněvej se, že jsem chtěl zvěděti rod tvůj.
20 Tedy vece mu anděl: Jáť ve zdraví povedu syna tvého tam a zase zdráva tobě přivedu.
21 A Tobiáš odpověděv vece: Jdětež šťastně, Pán budiž s vámi a anděl jeho provodiž vás!
22 Tedy připravivše všecky věci, kteréž měli nésti s sebou na cestu, požehnav Tobiáš otce svého i matku svou, i šla jsta oba spolu.
23 A když šla, jala se mátě jeho plakati a říci: Hůl podpory starosti naší vzal jsi a poslal jsi od nás.
24 Nestálotě to stříbro zaň, pro kteréž jsi ho poslal.
25 Dostitě nám bylo na naší chudobě, a za bohatství jsme to počítali, že jsme viděli syna našeho před sebou.
26 I řekl jí Tobiáš: Neplačiž, zdráv přijde syn náš tam a zdráv navrátí se k nám a oči tvé uzříť jej.
27 Věřím tomu zajisté, že anděl dobrý provodí ho a spůsobí dobře všecky věci, kteréž bude míti činiti, tak že s radostí navrátí se k nám.
28 To uslyševši přestala matka plakati i ukojila se.
Hlava 6.
I. Tobiáš s Rafaelem k řece Tigrisu přišed a rybu, kteráž z řeky vyskočila, z rozkazu Rafaelova lapiv, ji roztrhl, srdce, jatra a žluč z ní schoval, a k čemuby toho užíti měl, ukazuje. II. Rafael napomíná ho, aby sobě Saru dceru Raguelovu za manželku pojal, a že jemu dána bude v doufání ho ustanovuje i jakby ďábelství od ní zapuzeno býti mělo, jemu naučení dává.
1 I bral se jest Tobiáš a psík za ním běžel, i zůstal prvním noclehem u řeky Tigrisu. 2 1 vyšel, aby sobě umyl nohy; a ai, ryba veliká připlynula, aby jej pozřela; 3 jížto se užas Tobiáš zkřikl hlasem velikým řka: Pane, pomoz mi, neb se obořila na mně ryba! 4 I vece jemu anděl: Ujmi ji za plytvu a táhni ji k sobě. To když učinil, vytáhl ji na sucho a jala se metati před nohama jeho. 5 Tedy vece jemu anděl: Vykuchej tu rybu a vyňma srdce její i jatra i žluč schovej u sebe; nebo ty věci jsou potřebné i k lékařství užitečné. 6 To když učinil, díl té ryby upekli a vzali s sebou na cestu, a ostatek nasolili, což jim mohlo stačiti, dokavadžby nepřišli do Ragesu města medského. 7 Tedy Tobiáš otázal se anděla a řekl jemu: Prosím tebe Azariáši bratře, aby mi pověděl, k čemu se hodí ty věci z ryby, kteréžs mi kázal schovati? 8 Odpověděv andél řekl jemu: částka srdce rybího, když vložíš na uhlí, dým ten zahání všecko pokolení ďábelské, buďto od muže buďto od ženy, tak že více nepřistoupí k nim; 9 a žluč hodí se k pomazání očí, na kterýchžby bylo bělmo, a uzdraveny budou. 10 I vece jemu Tobiáš: Kde chceš, abychom byli hospodou? 11 Odpověděv anděl vece: Jestiť zde muž Raguel, příbuzný tvůj i z pokolení tvého, a tenť má dceru jménem Sáru a nemáť žádného jiného, ani syna, ani dcery, kromě jí. 12 To-
16 Tedy řekl Tobiášovi: Budiž hotov na cestu a jdětež šťastně. 17 I připravil syn jeho, což na cestu potřebí bylo. Kterémužto řekl otec jeho: Jdiž s člověkem tímto; Bůh pak, jenž v nebi přebývá, spravujž cestu vaši a anděl boží jdiž s vámi. 18 I vyšli oba dva, aby šli, a pes mládence s nimi. Plakala pak Anna matka jeho a řekla k Tobiášovi: Proč jsi poslal synáčka našeho? zdaliž není hůl ruky naší, vcházeje i vycházeje před námi? 19 Ó by raději těch peněz nebylo, ale aby do ostatku zavrženy byly místo synáčka našeho. (Ř. Stříbro stříbra aby nepředešlo, ale povrhel synáčkovi našemu aby bylo.) 20 Nebo jakáž nám dána jest živnost (Ř. živu býti) ode Pána, na té dosti máme. 21 I řekl k ní Tobiáš: Nestarej se, sestro! přijdeť ve zdraví a oči tvé uzří jej. 22 Anděl zajisté dobrý půjde s ním, a cestu šťastnou míti bude a navrátí se ve zdraví. I přestala plakati.
1 Oni pak jdouce cestou přišli večer k řece Tigrisu a tu nocovali. 2 Mládenec pak odšel, aby se umyl. I vyskočila ryba z řeky 3 a chtěla pozříti mládence. 4 Tedy řekl mu anděl: Popadni tu rybu! 5 A chytiv tu rybu mládenec, povrhl ji na zemi. 6 Jemuž řekl anděl: Roztrhniž tu rybu a vezma srdce, játra a žluč, schovej dobře (Ř. polož bezpečně). 7 I učinil mládenec, jakž mu řekl anděl; rybu pak upekše snědli, a šli oba až se přiblížili k Ekbataně. 8 Tedy řekl mládenec andělu: Azariáši bratře, k čemu jest srdce, játra a žluč té ryby? 9 I řekl jemu: Srdce a játra, jestliže koho trápí ďábelství anebo duch zlý, kaď tím před mužem neb ženou, a nebudeť trápen více; 10 žlučí pomaž člověka, kterýž má bělmo na očích, a zhojí se. 11 Když se pak přibližovali k Ragesu, 12 řekl anděl k mládenci: Bratře, dnes zůsta-
