Kniha Rut.
Jmeno má kniha tato od Rut moabské, která s pohanského národu byvši, do země israelské se švekruší svou přišla a Bozovi betlemskému právem příbuznosti za manželku se dostala; jemuž porodila Obeda, děda Davidova, odkudž Kristus Pán strany těla pošel.
Hlava 1.
Druhá metla boží, totiž hlad. Toto poznamenáni jest znamení přísnosti hněvu božího proti hříšníkům a důvod veliké milosti k jeho milovníkům, kteréž on sice kárá, sle neopouští. Vypisuje se pak teď Noemi kříže tíž a oblehčení. A) Tíž kříže jest, že I. před hladem do země moabské odjíti musila; II. tam o manžela i o syny oženěné přišla. B) Oblehčení kříže šlo se 1) zprávy dobré o vlasti jeji, 2) šťastného se vypravení i dopravení do vlasti své. a) Vypravení stalo se s pěkným rozjitím Orfy nevěsty její a s přemilým se stěhováním Rut; b) dopraveni její do vlasti mělo své potěšení z přízně lidské a požehnání božího. Příseň jí dokázali lidé sousedští a příbuzní. 1) Sousedští s ní i známost obnovili.
1Stalo se pak za času soudců, že byl hlad v zemi. I odšel člověk jeden z Betlema Judova, a bydlil pohostinu v krajině moabské s manželkou svou a se dvěma syny svými.
2Jmeno pak muže toho bylo Elimelech a jmeno ženy jeho Noemi; jmeno také dvou synův jeho Mahalon a Chelion, efratejšti z Betlema Judova. ° A přišedše do krajiny moabské, bydlili tam.
3Umřel pak Elimelech, muž Noemi; i pozůstala ona s oběma syny svými,
4kteřížto pojali sobě ženy moabské; jmeno jedné bylo Orfa a jmeno druhé Rut. I bydlili tam téměř deset let.
5Umřeli také oni obadva, Mahalon i Chelion; a zůstala žena ta osiřelá po dvou synech svých a manželu svém.
6Tedy vstavši ona s nevěstami svými, navracela se z krajiny moabské; nebo slyšela v krajině moabské, že Hospodin navštívil lid svůj, dav jemu chléb.
7Vyšedši tedy z mista, na němž bydlila, a obě nevěsty její s ní, daly se na cestu, aby se navrátily do země judské.
8Řekla pak Noemi oběma nevěstám svým: Jděte, navraťte se jedna každá do domu matky své. Učiniž Hospodin s vámi milosrdenství, jakož jste i vy činily s mrtvými syny mými i se mnou!
9Dejž vám Hospodin, abyste nalezly odpočinutí, jedna každá v domě muže svého. I políbila jich; ony pak pozdvihše hlasu svého, plakaly
10a řekly jí: Obrátíme se raději s tebou k lidu tvému.
11I řekla Noemi: Navraťte se, dcerky mé! Proč chcete jíti se mnou? Zdaliž ještě budu míti syny, aby byli vaši muži?
12Navraťte se, dcerky mé, a odejděte; neboť jsem již stará k vdání: nýbrž bych i řekla, že mám naději, bych i noci této se vdala a syny zrodila;
13zdažbyste na ně čekaly,
1. soudců, H. v dnech, v nichž soudcové soudili. Josefus píše, že tato historie dala se za času Heli kněze. — v zemi, t. kananejské. — pohostinu, t. pro hlad a že nebylo lze chleba zjednati, sic jináč nebyl nějaký nuzný, jak se rozumí z v. 21.
4. pojali. Aby sobě manželek z národů moabských bráti neměli, nebylo jim to zapovědíno, toliko mužské pohlaví nemělo býti připouštíno v společnost Israele do desátého pokolení. Deut. 23, 3. Viz o témž Num. 12, 1.
6. ona, t. Noemi.
8. s mrtvými, t. za života jejich aneb s nebožtíky.
11. Zdaliž, H. zdaliž jest více synův v životě mém.
13. trápení, H. hořkost, žalost, t. že vás opustiti
