mého, aby pohleděli na jasnost aneb na slávu jerusalemskou.
21 Brány jerusalemské udělány budou z drahého kamene, ze safiru a ze smaragdu, a všecky zdi jeho vůkol z kamene drahého;
22 a ulice jeho podlaženy budou kamenem bílým a čistým, a po ulicích jeho zpívati budou Alleluja.
23 Požehnaný Pán Bůh, kterýž povýšil jej (totiž Jerusalem), aby bylo nad ním království jeho na věky věků. Amen
Hlava 14.
I. Tobiáš starý umříti maje a syna svého k sobě povolav napomíná ho, aby se z Ninive do země medské odstěhoval. II. Předpovídá jemu 1) o zkažení Ninive, 2) o zajetí lidu israelského, 3) o navrácení se jeho, 4) o navrácení se pohanů k Bohu. III. Napomíná ho při tom i k tomu, aby a) přikázaní božích ostříhal, b) poctivě jeho i matku svou pochoval. IV. Příklady některými jemu ku pobožnosti sloužil. V. Umřel i Anna manželka jeho. VI. Tobiáš mladý odstěhoval se do Ekbatany a tam umřel.
1 A tak dokonány jsou řeci Tobiášovy. Pak Tobiáš po otevření zraku byl živ let čtyřidceti a dvě, a viděl syny vnukův svých. 2 A když vyplnil let sto a dvě, pochován jest poctivě v městě Ninive. 3 Neb když byl v padesáti a šesti letech zrak potratil, a když byl v šedesáti letech zase nabyl jej. 4 Ostatek pak íasu života jeho v radosti byl a s dobrým prospěchem v bázni boží bral se na onen svět v pokoji. 5 A v tu hodinu, když měl umříti, zavolal k sobě Tobiáše syna svého a sedm synův jeho, vnukův svých, i řekl jim: 6 Blízkoť bude zkažení města Ninive; neboť nepochybí slovo boží a bratří naši, kteřížto rozptýleni jsou ze země israelské, navrátí se do ní; 7 a všeliká země zpustlá naplněna bude, a chrám boží, kterýž vypálen jest v něm, opět ustaven bude, a tu se navrátí všickni, kteříž se bojí Boha. 8 A pohané opustí modly své a přijdou do Jerusalema a bydliti budou v něm; 9 a radovati se budou v něm všickni králové země klanějíce se Bohu israelskému. 10 Protož slyštež synové moji otce vašeho, Služte Pánu Bohu v pravdě a pilně ptejte se, abyste činili ty věci, kteréž se jemu líbí; 11 a synům vašim přikažte, ať činí spravedlnosti a almužny, ať pomní na Pána Boha a chválí jeho na všeliký čas v pravdě a ve všeliké moci jeho. 12 Protož nyní synové uposlechněte mne a nebývejte zde; ale v kterýžkoli den pochováte matku svou se mnou v hrobě jednom, ihned strojte se, abyste šli odsud; 13 vidím zajisté, že nepravost města tohoto konec učiní jemu. 14 I stalo se po smrti matky jeho, že šel Tobiáš pryč z Ninive s manželkou svou a se syny i se syny synův svých
18 Nebo vzdělán bude Jerusalem ze safiru a smaragdu a z kamene drahého; zdi tvé a věže i bašty ze zlata čistého; 19 a ulice jerusalemské beryllem a karbunkulem a kamením z Ofiru podláženy budou; a řeknou všecky ulice jeho Alleluja, a chváliti budou říkajíce: 20 Požehnaný Bůh, kterýž vyvýšil nás po všecky věky.
1 I dokonal (Ř. vyznávati) píseň svou Tobiáš. 2 Byl pak v letech padesáti osmi, když ztratil zrak, a po letech osmi prohlédl a dával almužny (Ř. činil etc.); 3 a vždy předce bál se Pána Boha a vyznával jej. 4 A když se pak velmi sstaral, tedy povolal syna svého se šesti vnuky svými a řekl jemu: Synu! vezmi syny své, ai, sstaral jsem se a již jsem blízek smrti (Ř. k běžení z tohoto života), a odejdi do medské země, synu! 5 nebo uvěřil jsem těm věcem, kteréž mluvil Jonáš prorok o Ninive, že vyvráceno bude; v medské pak zemi více bude pokoje až do času, a že bratři naši, kteříž v zemi israelské jsou, rozptýleni budou z výborné té země, a Jerusalem zpustne a dům boží v něm vypálen bude a poustkou bude až do času. 6 Ale zase smiluje se nad nimi Bůh a navrátí je do země té, a vzdělají dům jinačejší nežli první, když se vyplní časové věku (Ř. ne jako první, dokudž se nevyplní etc.). 7 Navrátíť se zajisté (Ř. A potom) ze zajetí a vystavějí Jerusalem poctivě; též dům boží v něm vystaven bude, stavení slavné až do všech pronárodů věčných, jakož mluvili o něm proroci. 8 A všickni národové (t. pohané) obrátí se opravdově, aby se báli Pána Boha, a podkopají modly své a dobrořečiti budou všickni národové Pánu a lid jeho vyznávati bude Boha; 9 Pán pak zvýší lid svůj. A tak radovati se budou všickni milující Pána Boha v pravdě a v spravedlnosti, činíce milosrdenství bratřím našim. 10 Protož nyní, synu! odejdi z Ninive; nebo jistě stane se to, což mluvil Jonáš prorok. 11 Ty pak ostříhej zákona a přikázaní a buď milovník almužen a spravedlivý, aby dobře bylo tobě. 12 Potom pochovej mne poctivě a matku svou se mnou, a nezůstávejte déle v Ninive. 13 Viz, synu, co učinil Aman Achiorovi, kterýž vychoval jej, jak jej ze světla uvedl do temností a jak se mu odplatil; 14 ale Achior zachován jest, onomu pak odplata dána, že sám sstoupil do temností. 15 Manasses (J. Nabat) milosrdný byl (Ř. milosrdenství byl) a zachován jest od osidla smrti, kteréž polékli jemu: Aman pak upadl v osidla a zahynul.
