ze zástolí, políbili se vespolek. I zaplakav Gabel dal jemu požehnání
9 řka: Požehnejž tebe Pán Bůh israelský; nebo jsi ty syn muže předobrého, spravedlivého, bohabojného a v almužnách štědrého;
10 i na manželku tvou ať jest dáno požehnání, i na rodiče vaše:
11 abyste viděli syny vaše i syny synův vašich až do třetího a čtvrtého pokolení, a budiž símě vaše požehnáno od Boha izraelského, kterýž kraluje na věky věkův.
12 A když všichni řekli: Staň se tak, přistoupili jsou všickni k hodování; ale s bázní boží svadební strojili hody.
Hlava 10.
1) Tobiáš s manželkou svou zarmouceni byli pro syna; 2) Tobiáš mladý Raguele za propuštění žádá; 3) Raguel nemoha déle zdržeti Tobiáše propustil ho i s dcerou svou.
1 A když tak meškal Tobiáš navrátiti se domů pro svadbu, pečoval otec jeho Tobiáš starý řka: I proč tak dlouho mešká přijíti syn můj i zdali jest tam staven? 2 Snad Gabel umřel a není, kdoby mu dal peníze? 3 I jal se teskliti příliš, on i Anna manželka jeho s ním, i počali oba dva plakati, protože v den určený nenavrátil se syn jejich k nim, 4 A zvláště matka jeho bez přestání plakala řkouc: Běda mně, synu můj, i proč jsme tě pustili na dalekou cestu, jenž jsi byl světlo očí našich, hůl starosti naší, potěšení života našeho, naděje potomního rodu našeho. 5 Všecky věci v tobě samém majíce neměli jsme tebe pustiti od sebe. 6 Jížto pravil Tobiáš: Mlč a nermuť se, zdravte syn náš, nebtě dosti věrný muž, s kterýmž jsme ho poslali. 7 Ale ona žádným spůsobem nemohla se upokojiti; ale na každý den vybíhajíc hleděla vůkol a obcházela po cestách, kterýmiž nadála se, že tudy půjde, aby zdaleka uzřela jeho, mohlo-liby to býti, kdyby se zase bral.
8 Raguel pak namlouval zeti svému řka: Pobuď zde, a jáť pošli posla k Tobiášovi k otci tvému, že jsi zdráv. 9 Jemužto odpověděl Tobiáš: Já vím, že otec můj i matka má nyní počítají dny a rmoutí se duše jich v nich. 10 A když mnohými řečmi prosil Raguel Tobiáše, a on jemu nižádným spůsobem nechtěl svoliti, dal jemu Sáru a polovici všeho statku svého, polovici služebníkův, děvek, polovici skotů, velbloudův, krav i peněz mnoho, a zdravého a veselého pustil od sebe 11 řka: Anděl boží svatý budiž na cestě vaší a dovediž vás ve zdraví, abyste nalezli všecky věci pravé u rodičův vašich a abych pohleděl očima svýma na syny vaše, prvé nežli umru. 12 Tedy rodiče ujavše dceru svou Sáru políbili ji a propustili, aby šla, 13 napomínajíce ji, aby ctila testi své a aby milovala muže svého, čeládku aby spravovala, dům aby ošetřovala a sebe samu aby zachovala bez žaloby.
1 Otec pak jeho Tobiáš počítal každý den, pročež když se vyplnili dnové cesty a nepřicházeli, řekl Tobiáš: Nejsou-li ale zahanbeni? 2 Neumřel-li ale Gabael a není žádného, ježtoby jemu vydal ty peníze. 3 I rmoutil se velmi. Řekla pak jemu žena: Zahynul synáček, poněvadž tak prodlévá. 4 I počala ho plakati řkouc: Nestojím již o nic, můj synu, poněvadž jsem propustila tebe, světlo očí svých. 5 Ale Tobiáš řekl jí: Mlč, nestarej se, zdráv jest. 6 I řekla jemu: Mlč a nesvoď mne, zahynulť jest synáček můj. A vycházela každý den cestou ven, kterouž byli odešli. 7 Ve dne pak chleba nejídala a celé noci nepřestávala plakávati Tobiáše syna svého; 8 až se vyplnilo čtrnácte dní svadby, kteréž jakž přisáhl Raguel, měl tam stráviti (Ř. učiniti). 9 Řekl pak Tobiáš Raguelovi: Vyprav mne; nebo otec můj i matka má již nemají naděje, aby mne uzřeli. 10 Jemužto řekl tchán jeho: Zůstaň u mne a já pošli k otci tvému, aby jemu oznámili o věcech tvých (Ř. to, což o tobě). 11 Ale Tobiáš řekl: Nikoli, ale vyprav mne k otci mému. 12 Tedy vstav Raguel, dal jemu Saru manželku jeho a polovici statku, služebníky (Ř. těla), hovada a peníze, 13 a požehnav jich vypravil je řka: Dejž vám Bůh prospěch, mé dítky, Bůh nebeský, prvé nežli umru. 14 I řekl dceři své: Ctiž tchána (Ř. tchány) a svekruši svou; oniť nyní rodičové tvoji jsou. Dejž Bůh, abych slyšel o tobě pověst dobrou. A políbil ji. 15 Edna také řekla Tobiášovi: Bratře milý, navratiž tě domů Pán nebeský, a dejž mi viděti dítky své ze Sary dcery mé, abych se velebila před pánem. A ai, dávámť dceru svou k věrné ruce, nezarmucujž jí (Ř. skládám tobě dceru svou na poklad etc.) 16 Zatím bral se Tobiáš dobrořeče Bohu, že dal štěstí cestě jeho. I rozžehnal se s Raguelem a Ednou manželkou jeho.
