Stránka:BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 1.djvu/576

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Hlava 4.

Tobiáš stroje se umříti, syna svého povolal a napomenutí jemu učinil, aby 1) matku v poctivosti měl, 2) pobožnosti pilen byl, 3) skutky milosrdenství činil, 4) smilstva se vystříhal, 5) manželku z národu svého pojal, 6) mzdy nezadržoval, 7) bližním neškodil, 8) opilství se varoval, 9) podlé rady všecko dělal, 10) Pánu Bohu chvály a modlitby obětoval, 11) chudobou v pobožnosti sobě nepřekážel.


1 I když Tobiáš nadál se, že jest modlitba jeho uslyšena, aby měl umříti, povolal k sobě Tobiáše syna svého 2 a řekl mu: Slyš synu můj rady mé a slovo úst mých a je v srdci tvém jakožto silná založení zakládej. 3 Když Pán Bůh vezme duši mou, pochováš tělo mé a v poctivosti budeš míti matku svou po všecky dny života jejího. 4 A to vždy na paměti měj, jaká a kterak mnohá nebezpečenství trpěla v životě svém pro tě. 5 A když i ona doplní čas života svého, pochovej ji podlé mne. 6 Ve všech pak dnech tvých na mysli své měj Pána Boha a varuj se, aby nikdy nesvolil hříchu, a skrze to přestoupil přikázaní Boha našeho. 7 Ze statku svého dávej almužny a neodvracuj tváři své od chudého; neb tak se stane, že i od tebe nebudeť odvrácena tvář boží. 8 Jak nejvíce můžeš, tak buď milosrden. 9 Budeš-li míti mnoho, dávej hojněji, a pakli budeš míti málo, také i z mála rád uděluj; 10 nebo skrze to odplatu dobrou shromažďuješ sobě ke dni potřebnosti své. 11 Nebo almužna od všelikého hříchu i od smrti zprošťuje a nedopustí duši jíti do temnosti. 12 Doufání zajisté veliké bude almužna před tváří boží všem, kteříž ji činí. 13 Vystříhej se pilně synu můj od všelikého smilstva, a krom manželky své nikdy se nedopouštěj poznati hříchu. 14 Pýše nikda nedopouštěj, aby opanovala v tvém smyslu aneb v tvém slově; nebtě v ní počátek vzalo všeliké zatracení. 15 Kdožby koli u tebe něco dělal, ihned mu dej mzdu, a mzda dělnika tvého ať nikoli nezůstává u tebe. 16 Cožby nechtěl, aby tobě jiní činili, téhož ty nečiň jiným. 17 Chléb svůj s chudými a lačnými vždy jez a rouchem svým přiodívej nahé. 18 Chléb svůj a víno dávej při pohřbu spravedlivého a nejez ho, ani pij s hříšníky. 19 Radu svou vždy ber od moudrého. 20 Po všeliký čas chval Pána Boha a


Hlava 4.

1 V ten den zpomenul Tobiáš na peníze, kteréž byl dal (Ř. složil) schovati Gabaelovi v Ragesu městě medském, 2 a řekl sám u sebe: Já žádal jsem sobě smrti, proč nepovolám Tobiáše syna svého, abych jemu oznámil, prvé nežli bych umřel? Pročež zavolav ho řekl: 3 Synáčku, když umru, pochovej mne, a neměj v nevážnosti matky své, cti ji po všecky dny života svého a čiň, což se jí líbí, aniž ji zarmucuj. 4 Pomni, synáčku, že mnohá nebezpečenství trpěla (Ř. viděla) pro tebe, kdyžs byl v životě. 5 Když umře, pochovejž ji podlé mne v jednom hrobě. 6 Po všecky dny, synáčku, na Pána Boha našeho pamatuj, a zumyslně nehřeš a nepřestupuj přikázaní jeho, ale spravedlnost čiň po všecky dny života svého a nechoď cestami nepravosti. Nebo když budeš činiti právě (Ř. pravdu), šťastně se dařiti bude (Ř. štěstí bude) v skutcích tvých i všechněm činícím spravedlnost. 7 Ze statku svého dávej (Ř. čiň; tak níž) almužnu, a nechť nezávidí oko tvé, když dávati budeš almužnu, neodvracuj tváři své od žádného chudého, a neodvrátíť se od tebe tvář boží. 8 Jakž mnoho míti budeš, tak dávej z toho almužnu; 9 jestliže málo míti budeš, z toho mála nestrachuj se dávati almužny; 10 poklad zajisté dobrý skládáš sobě ke dni potřeby. 11 Nebo almužna od smrti vysvobozuje, aniž dopouští vjíti do temností; 12 dar zajisté výborný jest almužna všechněm dávajícím ji před odličejem Nejvyššího. 13 Vystříhej se pilně, synáčku, všelikého smilstva a ženu hned nejprvé pojmi ze semene otcův svých, aniž pojímej ženy cizozemky, kterážby nebyla z pokolení otce tvého. Nebo synové prorokův jsme; Noe, Abraham, Isak a Jakub, oniť jsou otcové naši od věkův. Pomni synáčku, že tito všickni pojímali ženy z bratří svých a požehnání měli v dětech svých, jejichž símě dědičné obdrží zemí. 14 Protož nyní, synáčku, miluj bratří své a nepohrdej pyšně v srdci svém bratřími (Ř. od bratří svých) svými a syny i dcerami lidu svého, aby neměl vzíti sobě z nich manželky; nebo pýchy přidrží se zahynutí (Ř. v pýše zahynutí) a nepokoj mnohý a vzteklosti (J. neužitečnosti, tak hned), snížení (Ř. umenšení) a nouze veliká; vzteklost zajisté jest matka hladu. 15 Mzda žádného člověka, kterýžby dělal tobě, nezůstávej u tebe, ale zaplať jemu hned. A budeš-li sloužiti Bohu, odplaceno bude tobě. 16 Opatrně se měj synáčku ve všech skutcích svých a buď vycvičený ve všelikém obcování svém. A čehož nenávidíš, žádnému nečiň. Vína do opilství nepij, a nechť nechodí s tebou opilství na cestu tvou. 17 Chleba svého udílej lačnému a roucha svého nahým. Ze všeho toho, čehož máš hojnost, dávej almužnu, a nechť nezávidí oko tvé, když dáváš almužnu. 18 Dávej štědře chléb svůj při pohřbu (Ř. vylij chleby své na hrob) spravedlivých a nedávej ho hříšníkům. 19 Rady u každého opatrného hledej a nepohrdej žádnou radou užitečnou. 20 Všelikého pak času dobrořeč Pánu Bohu a žádej od něho, aby cesty tvé přímé byly, a všecky