svou a schýlivši se k zemi řekla jemu: Odkudž mi to, že jsem nalezla milost před tebou, aby se známil ke mně, kteráž jsem cizozemka.
11Odpověděl Boz a řekl: Ovšem mi oznámeno jest, co jsi koli činila svekruši své po smrti muže svého, a že opustivši otce svého a matku svou i zemi, v kteréžs se narodila, šla jsi mezi lid, kteréhožs prvé neznala.
12Odplatiž tobě Hospodin za skutek tvůj, a budiž mzda tvá dokonalá od Hospodina Boha israelského, poněvadžs přišla, aby pod křídly jeho doufala.
13Kterážto řekla: Nalezla jsem milost před tebou, pane můj; poněvadžs mne potěšil a mluvils k srdci děvky své, ježto nejsem podobna jedné z děvek tvých.
14Tedy řekl jí Boz: Když bude čas jísti, přistup sem a pojez chleba a omoč skyvu svou v octě. I posadila se při žencích, a podal jí pražmy, ona pak jedla až do sytosti, a ještě jí zbylo, což vzavši
15vstala, aby sbírala. Přikázal pak Boz služebníkům svým řka: Byť pak i mezi snopy sbírala, nezbraňujte jí;
16nýbrž naschvál jí upouštějte ze snopů a nechávejte, ať sbírá, a nedomlouvejte jí.
17Sbírala tedy na poli tom až do večera, a což nabrala, to vymlátila: i byla téměř míra efi ječmene;
18kterýž vzavši přišla do města, a viděla svekruše její to, co nasbírala: vyňala také a dala jí to, co pozůstalo po nasycení jejím.
19I řekla jí svekruše její: Kdes sbírala dnes a kdes pracovala? Budiž požehnaný ten, kterýž tě přijal. Tedy oznámila svekruši své, u koho pracovala, řkouc: Jmeno muže, u kteréhož jsem pracovala dnes, jest Boz.
20I řekla Noemi nevěstě své: Požehnaný jest od Hospodina, že nepřestal milosrdenství svého prokazovati nad živými i mrtvými. I to ještě k ní řekla Noemi: Blízký přítel náš a z příbuzných našich jest muž ten.
21Řekla ji také Rut moabská: I to mi ještě řekl: Čeládky mé přidrž se, dokavádžby všeho, což mého jest, nedožali.
22Tedy řekla Noemi nevěstě své: Dobré jest tedy, dcero má, aby vycházela s děvečkami jeho, aťby na jiném poli něco nepřekazily.
23A tak přidržela se Rut děvek Bozových a sbírala klasy, dokudž nesžali ječmene a pšenice, a bydlela potom u svekruše své.
Hlava 3.
II. Potom také Noemi chtěvši Rut opatřiti dala jí radu, jakby v manželstvo Bozovi přišla (jakož on se jí tak zamluvil). Boz jí šest měr daroval, což ona k Noemi přinesla s radostí a s dobrou nadějí.
1Řekla jí potom Noemi svekruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobě odpočinutí, aby tobě dobře bylo?
2Anobrž zdaliž Boz ten příbuzný náš, s jehož jsi děvečkami byla, nebude víti ječmene na humně noci této?
3Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno; však tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé nežby přestal jísti a píti.
4A když půjde ležet, znamenej místo, na kterémž lehne, a přijdouc pozdvihneš pláště u nohou jeho a tu se položíš; on pak oznámí tobě, coby měla činiti.
5Jížto Rut řekla: Cokoli mi rozkážeš, učiním.
6Šla tedy na to humno a učinila všecko, což jí rozkázala svekruše její.
7Když pak pojedl Boz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spat vedlé stohu; přišla i ona tiše, a pozdvihši pláště u nohou jeho položila se.
8A když bylo o půl noci, ulekl se muž ten a schopil se; a ai, žena leží u nohou jeho.
9I řekl:
11. Ovšem etc., H. zvěstováním zvěstováno. — prvé, H. včera a předvčírem.
12. doufala, J. bezpečně bydlila.
13. milost, t. poznávám tvou lásku. - k srdci, t. věci potěšitelné a příjemné. Viz Soud. 19, 3.
14. skyvu. Rozumí se o potravě, která se s octem strojí, jako salát a k těm podobné věci, příhodné k ochlazení v horký čas žně. — při ženách: po boku. — pražmy, H. pšenice sušené.
15. nezbraňujte, H. nezahanbujte jí.
17. vymlátila, H. vytloukla.
19. přijal, H. poznal, t. který se nad tebou slitoval.
20. že nepřestal, H. který, t. Boz, jako miloval manžely naše, dokud živi byli, tak i po smrti jejich vida nás, i na ně mrtvé se rozpominá a jim v nás dobře činí; nebo ne oni toho, ale my osiřeléa chudé potřebujeme. Můž slyšáno býti i na Boha, že on těch, kteří v něho doufají, jakož živých tak ani mrtvých z lásky své nevypouští. Nebo buďto že živi jsme nebo že mřeme, Páně jsme. Řím. 14, 8. 9. — z příbuzných, J. z ochranců a přátel, jejichž jest povinnost, právo a moc o nás se ujíti, dědictví naše skoupiti, držeti a símě vzbuditi. Lev. 25, 25. Deut. 25, 5. To vše z jednoho slova hebrejského plyne a pěkně se spůsobuje, čehož v našem jazyku jedním slovem povědíti nemůžeme. Toho níž v hl. 4. nejeden příklad.
21. čeládky: služebniků. 22. něco nepřekazili, H. neobořili se na tebe.
1. nemám-liž, J. pomyslímť, aby měla odpočinutí, a opatřím tě, aby se dobře měla.
2. nebude vítí, H. ai, věje humno ječmene.
3. jdi, H. sstup.
4. pozdvihneš, H. poodkryješ nohou jeho.
6. Šla, H. sstoupila. — všecko, H. podlé všeho.
9. křídlo, t. podlé obyčeje toho, kterýž zachovávali ti, jenž v smlouvu manželskou vstupovali. Jakoby řekla: Vezmi mne sobě za manželku. J. přijmi mne pod svou ochranu.
