Předmluva.
jinače, příhodněji a vlastněji položeny býti, což od některých vykladačů jest i učiněno. Každá též hlava na jisto verše, jak v též vulgátě se nachází, jest rozdělena a veršův číslo na straně jest vloženo, ve znění však hvězdičkou (*) znamenáno. — Na místě obyčejných sumovníků neb obsahů jedné každé hlavy klade se rozvrh hlavy té, což pak, jak tuším, k objasnění a rychlému přehlednutí, tak i ku pomoci slova božího kazatelům nemálo napomůže. Že pak ale často se přihází, že netoliko hlav jakousi celost působí a ve spojení svém se považovati mají, pro tož samé i rozvrh některé hlavy co nedokončený v následující hlavě své pokračování má. — Na závěrce písma svatého podává se tobě, pobožný čtenáři, předně konkordancí parallelní aneb srovnání a vyčtení míst, sebe co do věcí vespolek vysvětlujících, v témž samém pořádku, jakž knihy písma svatého po sobě jdou, a k tomu cíli vzdělaná, aby každý, kdož většího světla u vyrozumnění písma sv. nabyti žádá, z téhož pramene samého, porovnávaje jedno místo s druhým, sobě vysvětlení čerpati mohl. Což, tuším, nemálo přispěje věrným na vinici Páně dělníkům, věrným lidu božího učitelům. Takovouto práci odstraniti jsem se snažil, netoliko oku čtenářovu nemilé přeskakování míst vyčtených mezi dvěma verši se nalézajících, ale chtěl jsem spolu tomu, aby slova písma svatého jak původně tak i tuto ode všech přívažků a zavazadel prázdná ostala. — Za tím následuje reální konkordancí v spůsobě slovníku, aby sobě každý toho, čehož žádá neb potřebuje, snadno a rychle najíti mohl. Tuto jsem mnoho použil, zvlášť pak co do jmen vlastních, díla pod názvem: Allg. Worterbuch der heiligen Schrift oder Real-Bibel-Lexicon. Ein Supplementband zur Uebersetzung der heil. Shrift von Dr. J. F. Allioli. Kegensburg, bei G. J. Manz. 1845. 40>. Avšak příběhy jmen míst, osob, krajin atd. neudaly se jako v nadepsané knize slovy, nýbrž pro uspoření času i rozšiřování tohoto díla stručně se poukázalo na místa, kdež se jich každý, komuž na tom záleží, dopíditi může. A aby se jednotlivý příběh od následujícího rozeznati mohl, znamením přestávky (—) se dělí. Mnohdykráte vyložení jména vlastního českým jazykem prospívá k vysvětlení věci neb příběhu; pročež i toho se šetřilo a v závorkách uvedlo. Ostatní laskavý čtenář sám sobě vysvětlí. —
Konečné vyznávám vůbec, že jsem se měl při vší této práci jako včela, vyssávaje, snášeje, srovnávaje a svazuje, což se mi nejlepšího býti vidělo. Spolu též se ohrazuji, že dle mého vědomí a svědomí dobrého práce tato ničehož neobsahuje, cožby smyslu a učení svaté všeobecné církve odporovalo; a byt pak proti mé vůli z nedopatření cosi kde smyslu jejímu odporného se bylo předse přimísilo, tož upřímně zamítám. Jestližeť pak ani tak, pobožný čtenáři, dosti se nestalo tvé žádosti a někde něčeho více neb lepšího vysvětlení neb místnějšího vyložení potřebovati budeš (jakož pak čí práce kdy byla tak dokonalá, aby vždy při ní nějakého nedostatku nebylo?), bezpochyby, že pamatuje na lásku křesťanskou a ovoce její, pro některý nedostatek vší této práce zamítati a potupovati nebudeš; ale raději pro zvelebení jmena božího svatého i pro vzdělání a rozšíření pravdy užívaje jí, jestliťby v čem nápomocná a užitečná byla, podlé darův sobě od Boha daných v tom popracuješ, aby takoví nedostatkové napraveni byli; aneb svou prací a snažností něco dokonaleji spraveného vydáš a s jinými se sdělíš. Což od tebe každý pobožný člověk vděčně přijme, ty pak odplatu hojnou před Bohem i církví jeho svatou míti budeš. Buď zdráv a zdráv!
František Bezděka,
kněz církevní, úředník c. k. veřejné a universitní knihovny,
úd mimořádný c. k. učené společnosti nauk v Čechách.
