a vbodl ho svému bratru do srdce.
Jakov strašlivě vykřikl a padl na zem. Když matka Ruth přiskočila ze zadního pokoje, krev probodnutého syna ještě stříkala a vrah utekl otevřenými dveřmi…
Tiše a se sevřenými rty vzala matka obou bratrů čistou sklenici a nastavila ji stříkajícímu proudu teplé krve zavražděného syna, až byla plná.
Poté svolala lidi do světnice. Zvedli Jakova ze země, svlékli z něj zakrvácené oblečení, omyli jej a zabalili do bílého prostěradla. Byl mrtev.
Všichni plakali a naříkali pro Jakova. Všichni jej milovali jako vlastní dítě, protože v sobě měl pěkné způsoby své matky a nikomu neubližoval. Jen jeho matka neplakala a nenaříkala. Krev stála ve sklenici a vřela.
Tiše a bez slz šla matka k pohřbu. Syna přišla vyprovodit celá vesnice. Pohřbili jej nedaleko vršku; a na vršku nechala Ruth postavit kamennou věž a nahoře, pod střechou věže, nechala zřídit malou komůrku, do které
