Dva bratři
V Tóře najdeme verš: Šofech dam ha-adam, ba-adam damo jišafech.
[1] To znamená: Kdo pro nic a zbytečně prolévá krev jiného člověka, nezemře svou vlastní smrtí. Sama příroda mu připomene jeho dluh. A i když se někdy stane, že vrah se zachrání a Bůh ho nepotrestá hned po činu, tak to jen tak vypadá; ve skutečnosti ale jednou už přijde jeho čas a zasáhne jej ruka věčného soudce.
V Midraši raba ke knize Devarim čteme tento příběh: Byla jednou v jedné vesnici vdova jménem Ruth, která měla pole a dobytek. A pracovali u ní služebníci a čeledíni a ona jim dobře platila a nezadávala jim těžkou práci, protože měla smysl pro spravedlnost. Přímost a povinnosti člověka byly její vírou. Ve světě musí být právo, říkávala, nikdo nesmí zkřivit jinému vlas, nikdo nesmí brát, co patří jinému, nikdo nesmí na jiného vztáhnout ruku. A když se její dítě vadilo s čeledínem a čeledín
