Kniha I.
Žalm 1.
1 Blaze muži, který se neřídí radou zlovolných a netrvá na cestě chybujících, a tam, kde prodlévají posměvační, nezasedá, 2 nýbrž jen v učení božím jest jeho obliba a o jeho učení přemítá dnem i nocí. 3 I bude jako strom zasazený nad proudy vodními, který dává včas svůj plod a jehož listoví nevadne, a ve všem, co podniká, bude míti zdar. 4 Není tomu stejně u zlovolných, neboť jsou jen jako pleva, kterou odvane vítr. 5 Proto neobstojí zlovolní v soudě, ani chybující v obci spravedlivých; 6 neboť zná Tvůrce cestu spravedlivých, cesta však zlovolných zanikne.
Žalm 2.
1 Proč jsou pobouřeni národové a kmenové chovají plané záměry? 2 Seskupují se vládcové země a předáci se radí vespolek proti Tvůrci a proti jeho vyvolenci: 3 „Přetrhněmež jejich řemeny a svrhněmež se sebe jejich pouta!“ 4 Jenž sídlí na nebesích se usmívá, Pán pohrdá jimi. 5 Pak promluví k nim v hněvu svém a ve svém rozhorlení je zděsí: 6 „Avšak já jsem stanovil svého vládce nad Cijonem, horou své svatosti.“ 7 Prohlásím co zákon: „Tvůrce pravil ke mně: Jsi můj syn, já jsem tebe dnes zplodil.
