13 Což jím maso tučných volů a piji krev kozlů? 14 Obětuj Bohu dík a splň Nejvyššímu své sliby. 15 A volej mne v den tísně, vyprostím tebe, a pocti mne.“ 16 Ale zlovolnému praví Bůh: „Což tobě sluší hovořiti o mých zákonech, a nosíš mou smlouvu ve svých ústech? 17 A ty nenávidíš mravnost a zahazuješ má slova za sebe. 18 Když vidíš zloděje, se ti líbí, a se smilníky je tvůj podíl. 19 Svá ústa vysíláš za zlem a tvůj jazyk je spřežen se lstí. 20 Posadíš se a mluvíš proti svému bratru, na syna své matky kladeš hanbu. 21 Tak jsi jednal a mlčel jsem, domníval ses, že budu jako ty, napomenu tě a předložím tvému zraku. 22 Uvažte to přec, kdo zapomínáte Boha, bych nezničil, že by nebylo záchrany. 23 Kdo obětuje dík, mně vzdá čest, a kdo klade dráhu života, tomu dám zříti spásu boží.“
ŽALM 51.
1 Pro umělce, zpěv Davidův, 2 když přišel k němu prorok Nathan, potom když přišel k Bath-Šebá[1]. 3 Slituj se nade mnou, Bože, dle své milosti, dle svého hojného milosrdenství vyhlaď má provinění. 4 Zcela smyj se mne mou vinu a od mého hříchu mne očisť! 5 Neboť vím o svých proviněních a svůj hřích mám stále před sebou. 6 Jen proti tobě jsem hřešil a zlé ve tvých očích jsem spáchal, aby ses osvědčil spravedlivým ve svém výroku, bez chyby ve svém soudě. 7 Hle, za viny byl jsem počat a v hříchu mne chovala v lůně má matka. 8 Hle, pravdu chceš v nitru a v krytu mi zjevuješ moudrost. 9 Zbav mne hříchu ezobem[2] a budu čist, omyj mne a zbělím nad sníh.
