11 Jejich plody ze země vyhub a jejich potomstvo ze synů lidských, 12 neboť namířili proti tobě zlo, vymyslili úklad, jejž nezmohli, 13 neboť stanovíš je terčem, svým lukem cílíš na jejich tvář. 14 Povznes se, Tvůrce, ve své všemoci a chceme hudbou i zpěvem velebiti tvou mohutnost!
ŽALM 22.
1 Pro umělce, způsobem zesilujícím[1], jasně, zpěv Davidův. 2 Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil, jsa dalek toho, by ses mne zastal přes slova mého nářku? 3 Pane mého osudu, vzývám tebe za dne a neodpovídáš, a v noci, a není pro mne uklidnění. 4 A tys Svatý, jenž trůní nad oslavami Israele. 5 V tebe spoléhali naši otcové, spoléhali a zachránil jsi je. 6 K tobě naříkali a byli vysvobozeni, v tebe spoléhali a nebyli zahanbeni. 7 A já jsem jako červ a nikoli muž, hanba člověka a povržen lidem. 8 Všichni, kdo mne vidí, se mi vysmívají, ohrnují ret, vrtí hlavou: 9 „Nechť to svěří Tvůrci, on mu pomůže, zachrání jej, vždyť má na něm své zalíbení.“ 10 Vždyť tys mne vyprostil z lůna, byls mou nadějí na prsou mé matky. 11 Tobě jsem byl odevzdán od lůna, od útrob mateřských jsi mým Bohem. 12 Nevzdaluj se ode mne, neboť tíseň je nablízku, vždyť není, kdo by pomohl. 13 Obklopili mne býkové mnozí, skot z Bašanu mne obklíčil. 14 Otevřeli na mne své tlamy, lev dravý a řvoucí. 15 Jako voda jsem rozpuštěn a oddělily se všechny mé kosti, stalo se srdce mé jako vosk roztavený v mých útrobách. 16 Vyschla jako hlína moje síla a můj jazyk lpí při mé dásni, v prach smrti jsi mne přeměnil,
- ↑ Viz úvod.
