Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/75

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Záhadná otázka byla tedy rozluštěna. Vědělo se, že bratr umřel, byť by to duchovní nebyl ani zřejmě byl řekl. A na důkaz toho podává jim list s vrchu položený a čtenářům už známý.

Dychtivě sáhli po něm a přeběhnouce hbitě obsah jeho započali tepruv velice naříkati sobě.

Dobře, že byly dvojaté dvéře a že nářek neproniknul až k slechu nemocného tatíčka; sic prozrazena byla by událost, kteráž mu aspoň na nějaký čas tajemstvím zůstati měla.

Znamenaje duchovní hluboký zármutek a maje za to, že útěcha (aspoň na začátku) se slabým by se potkala účinkem, odporučil jich pod ochranu boží a tiše odešel.

Bratří, sestry plakali, ach! plakali velice. Než při tomto velikém svém hoři brali moudrý ohled na nemocného svého tatínka. Nový zármutek rozhostil se v domě. Na sesnulého Vlastimila pamatovali ve svých modlitbách. Ubožák složil své kosti v zemi cizé!

XIII.

V radě Boží uloženo bylo, že tatíček Hynek ještě neumře. Pán Bůh přidal ke dnům jeho několik ještě let.

Trvalo to notnou chvílku, nežli se domácí zase nazpět do světnice vrátili. Bylo na nich viděti uplakané oči, což i tatínek pozoroval. Domnívaje