O vánocích pak pekly se makovníky hodně domácím oslazeny medem. Tu bývalo radosti a chuti mezi rodinnou čeládkou!
K statku našeho tatíčka patřilo mnoho pole. Onť na hospodářství velice držel. Vše muselo v nejkrásnějším jíti pořádku. Všudy znamenati bylo velikou pilnost a obezřelost.
Pročež úroda, jakouž mu Bůh každého roku byl dával, těšívala se vždy z většího zdaru, nežli u všech ostatních hospodářů v obci. U těchto bylo méně pilnosti a žádného téměř pokroku. Ustavičně lpěli na starém, jak to od svých praotců v hospodárství méně sběhlých byli zdědili. A roční úrodě byla taký přiměřená stodola hezká jako zámeček.
Vůbec Bůh byl s tatíčkem Hynkem se svým svatým požehnáním. Žehnal mu netoliko na poli ale i doma. Rodinka se mu denně vzmáhala. Všichni zůstávali na živě a málo který chtěl umříti.
Mladí, staří poslouchali ho na slovo, a vznikla-li snad někdy nějaká mezi nimi rozepře, hned tu byl „náš tatinek“, a co novozákonní Šalomoun rozťal každý uzel domácí nevole.
Nejkrásnější ale podivaná bývala, když v neděli anebo ve svátek shromáždiv veškerou svou rodinu napomínal ji v rázné, důtklivé řeči.
Tu padaly hromy a blesky v pravo v levo,
