Stránka:Antonín Dudík - Tatíček Hynek.pdf/61

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

chrám hned při spatření ku pobožnosti vzbuzuje. Samy upomínky uplynulých časů. (Chodby a každé místo plno obrazů, any představují zázraky s popisem ze všech zemí. A tepruv ona nádhera v Cellenské klenotnici! Užásnut zůstal jsem státi, nevěda kde napřed začíti. Zlata, diamantů, korun, kalichů, monštrancí, hodinek a prstenů, náramků a rozdivných šperků, jako kdyby všichni Vídenští zlatníci své zboží na jedno místo byli snesli, a toto není ještě ani k porovnání! Zde stojí oltář celý stříbrný, — každý svícen má asi 30 liber — a jest ceněn na 3 miliony.

„Kostel vždycky otevřen a před kostelem věčný trh, cizinců dosti a v kostele slyšeti zpívat v rozličných jazykách. Zde jsou samy hospody a bohatý lid v chudobné krajině, nebo zde nic neroste, leč dřevo“.

Tak tedy ubíhal čas tiše a pokojně pro rodinu tatíčka Hynka. Než není vždycky jasno; slunce vždy nesvítí! Osud člověka a cesty jeho stávají se často dosti podivné.

A tak to vidíme i v příběhu našem,


XI.

Asi půl čtvrta roku vypršelo, co Vlastimil ve zdraví drahou svoji otčinu byl opustil. Po tomto čase zatoužil spatřiti zase dům otcovský.